Nauta

Odmena, vytrzeni z reality dneska, relaxace-i tak mnohoznacne se da nazvat nas vylet do Nauty.
Ale nejdriv se musim omluvit-mirne jsem vas matla s tim, ze z Iquitosu nevedou zadne cesty a nedostanete se nikam-nepouzijete-li letadlo ci lod. Pravda je takova, ze EXISTUJI mista, na ktera se muzete vypravit-a jednim z nich je i Nauta. Pristavni mestecko na rece Maraňon.
Uz mi tecou nervy, jsou 4 hodiny a meli jsme, dle oficialniho planu, vyrazit o pul 4. odpoledne. no, peruansky cas, na ktery se adaptovali Evropane (a jak snadno!). Nakonec zvedame pomyslne kotvy presne o hodinu pozdeji. Do pristavu Nanay, nalodujeme se na "nas" trajekt, ktery krom nas veze roztodivne veci-treba kupu zreziveleho zeleza vsech tvaru a (predeslych) vyuziti.
Kazdy, povinne, v batohu amacu=houpaci sit, jelikoz dnesni noc hodlame stravit spankem nebo se alespon o nej pokusit, prave v  ni! Nase mista jsou v nejvyssim patre trajektu, na strope tyce, na ktere se vesi vsechny site, zauujimame sve polohy. ja nakonec tesne u "okna". Nase patro je otevrene, vpodstate jen strecha a u sten jsou lavecky a otevreny prostor oddelovany kovovymi konstrukcemi.
Nase pout ma trvat cca 10 hodin, zadny shon, pekne v poklidu. Brzy se stmiva, kecame, idylu poklidne plavby kazi televize, ktera rve na cele patro a mistni ji, s lhostejnou tvari, sleduji. Ocividne jsou zvykli takto cestovat, neni to pro ne, narozdil od nas, zadny zazitek. Ve 4 hodiny rano budicek! Radej vsichni ulehame brzo.
Nemuzu se uvelebit, mackam k sobe pouzdro se zrcadlovkou a penezenkou, prece jenom, clovek nemuze verit vsem:-). bojim se otocit, abych neprepadla pres palubu-ma amaca je nebezpecne blizko volnemu prostoru. Zacina se ochlazovat, prioblikam se-jisti to ponozky, dlouhe kalhoty, tricko a mikina. Takhle navlecena jsem snad jeste za uplnyule 2,5mesice nebyla! S pribyvajici hodinou se to ale zacina zhorsovat. Klepu kosu. Vzduch se neuveritelne ochladil, neverila bych tomu, ze je to mozne... Od promrznuti me zachrnuje Irene, ktera sundava plachtu, jez zakryva okna. Hned je o neco tepleji, ale zadna slava. Moc toho nenaspim..
Otviram oci, blizi se 5.hodina! zaspali jsme snad?? Tady se nikdo neobtezuje hlasit zastavky, i kdyz behem noci jich nekolik bylo. Nikoli, Nauta bude za dalsi 2hodiny!:-) Hm, peruansky cas..... Sedam na lavecku a probiram se. Cerstvy ranni vzduch, NEUVERITELNE ticho. Vsude kolem. Plujeme podel brehu, mam pocit, ze staci natahnout ruku, abych se ho dotkla. Vychod slunce na Amazonce! Nachazim se na miste s nejvetsi biodiverzitou na svete. chce se mi zarvat "JSEM tady!" NEuveritelne, cas a misto idealni k premysleni. Ja mam ale hlavu absolutne prazdnou, bez jedine myslenky. Nechavam ji vyplou. Obcas prohodim par slov, ale jinak se nechavam unaset.... Plavbou, zivotem, okolnim klidem. Clovek ziskava pocit absolutni vnitrni vyrovnanosti! Myslim, ze to citim vsichni stejne....
Nauta, blizime se. Zdravi nas domy podobne tem v Iquitosu, vpodstate je to Iquitos 2, neusporadane ulice, motokary, spina, davy lidi.... Po pruzkumu Nauty pokracujeme, tentokrat barkou, smer soutok rek Maraňon a Ucayali, na misto, kde se rodi Amazonka, nejmocnejsi reka na svete. Pote pokracujeme k rozhledne, ktera byla vybudovana mistni komunitou, castecne z vlastnich zdroju, castecne s prispenim per.vlady. Nas pruvodce nam porad dokola opakuje, ze to, po cem se ted prochazime, je v obdobi destu=prosinec, leden, unor, zalito vodou. Ze ma reka na sirku pres 3km!
Rozhledna, male rozcarovani nad tim, ze za nas chteji, za hlavu, vymamit 10 solu (=70Kc). Clovek trosku ziskava pocit, ze se stava dojnou kravou! Chapeme, ze jsou chudi, tohle je ale oskubavani... Nakonec cenu umluvime na polovic... Vyhled krasny. Az ted clovek muze posoudit ty zminene 3 kilometry, z ptaci perspektivy. Zelen, yuca, palmy, divocina. Tam nekde JE opravdova Amazonie, panenska priroda. Ovsem pruvodce, chlapik cca 55lety, nas vyvadi z omylu-petrolejarske spolecnosti, ktere tu tezi, znecistili reku tak, ze neni mozne rybarit. Tim padem se mistni komunity musi prizpusobit a zacit se zemedelstvim, na ktere neni zdejsi puda vubec pripravena. Zbyva uz jen par lagun, kde je mozna ryby lovit bez toho, aniz by do sebe clovek dostaval radnou davku jedu. Vlada chce stavet dalsi silnice, protinat jimi tuhle zelen, predelovat ji a narusovat tak krehkou rovnovahu. I tohle s nami resi. Zivot se meni, ale rozhodne ne k lepsimu. Zdejsi touzi zit v blizskti s prirodou...
Loucime se v kapkach deste, dalsi z mnoha bleskovych destu, ktere jsou tu normalni. za chvilku je po vsem. Vracime se do Nauty, unaveni. Pospavame. Ja sleduju okoli, zrak se nemuze jaksi nabazit a hlavne to ticho....
Cestu zpet do Iquitosu (z Nauty) volime jiz "civilizovanejsim" zpusobem a to autobusem. Na to, ze bus neni zastavkovym, ziskava zpozdeni hodinu a je precpany lidmi, kteri v prubehu cesty pristupuji. Zastavuje se vsude, u kazde vetsi hroudy u silnice. Krajina, ktera ubiha pred ocima mi pripomina tu, ktera je na Zelandu. Taky takova zelen, clenitost, nebe.... Stmiva se, prichazi bourka. Skoro celou cestu na provazeji blesky, ale takove, ktere jsem v zivote nevidela! V te dokonale tme rozehravaji hru svetel a jsou neuveritelne impozantni. Svezi vecerni vzduch vnika okynkem do autobusu a ja ho nasavam. Citim se svobodna,bezstarostna-tezko se to uchopuje, ten pocit. Myslim, ze tenhle vylet si budu pamatovat hodne dlouho...