Bolivie

Nekuracke restaurace, usporne zarovky, uzavrenejsi povaha (ve srovnani s Peruanci), divocejsi priroda a ROZHODNE min turistu. Tak bych shrnula nase cesty po Bolivii. Prilet do La Paz zacal trosku dobrodruzne, kdyz bratr zapomnel me dokumenty v kapse v sedadle pred sebou, nastesti byla aerolinka a jeji zamestnanci zlati a donesli nam je... La Paz pusobi uz od prvniho momentu impozantne-domy z cihel, bez fasad, rozlezle po okolich kopcich, kam jen oko dohledne. VSUDE! a do toho svitici slunce, jez jim propujcuje svezi nadech. Rozkoukavame se, ale nadm.vyska nam dava hned znat, ze se pohybuje kolem 3 800 m.n.m. Boli nas hlava, bratr to snasi o poznani hur, nez ja. Cekame na vecerni, nocni bus, ktery nas doveze do Potosi-dulniho mesta, ktere v 18.a 19.stoleti prosperovalo diky vsudypritomnemu stribru, jez se zde tezilo, respektive jej tezili otroci z Afriky a Indiani. Cesta trva 9hodin. Sedadla docela pohodlna, jen ridic vedle brachu, do ulicky, na zelezny sud,usazuje mladika! nedovedu si predstavit, ze ten tech 9 hodin vydrzi... A vydrzel! Asi po · hodinach se dostavuje pocit na moceni a natolik me nenechava oka zamhourit, ze se jdu zeptat ridice, jestli by mohl zastavit. Ten, poslouchajici ohlusujici radio a zvykajici jeden listek koky za druhym, rika, ze za 15min je planovana zastavka. Usedam tedy na schody autobusu a cekam (bus je 2poatrovy). Ano, ctvrt hodina se nakonec protahne na 50minut a ridic, ocividne nerad, zastavuje, na moje popudlive nalehani. Nejen tedy peruanska hodina, ale i bolivijsky cas je jiny..:). Potosi v 7 rano ospale, ale sympaticke. historicke ulicky, kterymi se propletame.... Bratr, jehoz bolest hlavy z nadm.vysky nas nakonec donuti navstivit mistni nemocnici Cruz Roja, nic nevnima. Ja tez bojuju s motajici se hlavinou, slabyma nohama a desnou unavou, ale prece, kdyz uz jsem tu!!  Dr.v nemocnici, za jehoz konzultaci jsme zaplatili 12bolivianu (pro zajimavost kolem 30 Kc, coz je pro prumerneho Bolivijce viz nez dost) brachovi napise nejake leky na bazi aspirinu a injekci. Je otraveny, clovek z nej ma pocit, ze si mysli o p..... Otazkou zustava, zda je to standartni situacce ci je otraven z dalsiho gringa, ktery si vyjel do 4 000m.n.m. bez predesle radne aklimatizace. a bratr takrka umira... Nase plany se tedy meni-zadna solna poustu Uyuni, ktera ma byt dle mych informaci zazitkem vic nez vyjimecnym, ale na doporuceni dr.sestupujeme na ¨pouhych¨ 3 500m. Sucre! Sucre, la ciudad de la blanca (stejne jako Arequipa v Peru) je nadherne misto, s evropskym nadechem, snehove bilyma fasadama (neni mi jasne, jak je, pri tom relativne velkem provozu, udrzuji) a spanelskou architekrutou, ktera na vas dycha ze vsech budov. Ano, honosnost Sucre, ktere byvalo hl.mestem Bolivie, ale stale si drzi svou vysostnost a mistni se povazuji za polobohy (bylo mi receno) parazitovalo a stale se tak deje, na nerostnem bohatstvi chudeho Potosi. Lide ¨spinavou¨praci udelaji tam a ¨cisty¨ kapital prenesou sem a staveji domy, vily, znackove obchody. Ale atmosfera uzasna, jsem nadsena. A ubytovani se stava tresnickou na dorte, kdyz za dvouluzkovy pokoj platime cca 8 USD za noc, se snidani, vlastni WC a sprchou a majitel, Belgican Rene, toho casu jiz na odpocinku, je prijemny, neotrely a velice pratelsky! Asi nejsilnejsim zazzitkem se pro me ale bezesporu stava jizda na konich, mezi kopci v okoli Sucre, s uzasnym vyhledem na Kordilery, samotne mesto, sierru a nespoutany volny prostor. Ano, i bracha si to uziva. A ja, abych nebyla prehnane spokojena, si neuveritelne spalim ruce a kolen, i pres fakt, ze se namazu 50kou!! a to tak, ze mam otoky. At zije jihoamericke slunicko! ale rceni, ze nejkrasnejsi pohled na svet JE z konskeho hrbetu, JE pravda!!!!! kdo nezazil, neuveri!:) rozlucka s bilym mestem, bus do La Paz, tentokrate bus cama, ve kterem se clovek, pokud se trochu snazi, dokonce i vyspi, cekani na pripoj v hlavnim meste a Copacabana! Ne, nejedna se o nejznamejsi plaz v Brazilii, ale asi 5000 mestecko na brehu jezera Titicaca s cenami vseho tak zavratne vysponovanymi, az se clovek nestaci divit. Ovsem dalsi charakteristikz jsou klid, pomale plynouci cas, az ospalost a zvysujici se pocet turistu-nechvalna znamka toho, ze se blizime k Peru. od jeho hranic nas deli cca 5km. 55%  Lago Titicaca je na peruanske strane, zbytek na bolivijske, rozloha pres 8 000 km ctverecnych a nejhlubsi bod, tez na peruanske strane pres 300m. Tolik hovori fakta. Realita je takova, ze bolivijska strana je MNOHEM krasnejsi, nedotknutelna, nez ta peruanska a clovek ma pocit, ze stoji na okraji more (ten samy pocit jsem zazila ve Svedsku u jezera Vattern). Vylet na Isla del Sol, ktery, z puvodnich 50 bolivijanu vysplhal na 100. to je tak, kdyz vam ¨zapomenou¨ rict, ze musite platit take za vstup na severni strane ostrova, potom prirazka za cokoli, co koupite, vstup do mistniho muzea, pruvodce, ktery si inkasuje 50bolivijanu za cca 10minutovy vyklad (coz vy, samozrejme, predem netusite) a potom platite jeste za vstup na jizni cast ostrova, kde dochazite na pokraji sil, po 11km vyslapu v nadm.vysce na 4000m. jako vyhled nadherny, ale ty platby jaksi zanechavaji horkou pachut....  Posledni noc v Bolivii, 10minut jizdy busem na hranici, razitko do pasu a Peru. Home sweet home!! a ted teprve zacne to, cemu se rika hon na turistu! Treba (nejen) v Cuzcu, ale to napisu zas priste!