Nekuracke restaurace, usporne zarovky, uzavrenejsi povaha (ve srovnani s Peruanci), divocejsi priroda a ROZHODNE min turistu. Tak bych shrnula nase cesty po Bolivii. Prilet do La Paz zacal trosku dobrodruzne, kdyz bratr zapomnel me dokumenty v kapse v sedadle pred sebou, nastesti byla aerolinka a jeji zamestnanci zlati a donesli nam je... La Paz pusobi uz od prvniho momentu impozantne-domy z cihel, bez fasad, rozlezle po okolich kopcich, kam jen oko dohledne. VSUDE! a do toho svitici slunce, jez jim propujcuje svezi nadech. Rozkoukavame se, ale nadm.vyska nam dava hned znat, ze se pohybuje kolem 3 800 m.n.m. Boli nas hlava, bratr to snasi o poznani hur, nez ja. Cekame na vecerni, nocni bus, ktery nas doveze do Potosi-dulniho mesta, ktere v 18.a 19.stoleti prosperovalo diky vsudypritomnemu stribru, jez se zde tezilo, respektive jej tezili otroci z Afriky a Indiani. Cesta trva 9hodin. Sedadla docela pohodlna, jen ridic vedle brachu, do ulicky, na zelezny sud,usazuje mladika! nedovedu si predstavit, ze ten tech 9 hodin vydrzi... A vydrzel! Asi po · hodinach se dostavuje pocit na moceni a natolik me nenechava oka zamhourit, ze se jdu zeptat ridice, jestli by mohl zastavit. Ten, poslouchajici ohlusujici radio a zvykajici jeden listek koky za druhym, rika, ze za 15min je planovana zastavka. Usedam tedy na schody autobusu a cekam (bus je 2poatrovy). Ano, ctvrt hodina se nakonec protahne na 50minut a ridic, ocividne nerad, zastavuje, na moje popudlive nalehani. Nejen tedy peruanska hodina, ale i bolivijsky cas je jiny..:). Potosi v 7 rano ospale, ale sympaticke. historicke ulicky, kterymi se propletame.... Bratr, jehoz bolest hlavy z nadm.vysky nas nakonec donuti navstivit mistni nemocnici Cruz Roja, nic nevnima. Ja tez bojuju s motajici se hlavinou, slabyma nohama a desnou unavou, ale prece, kdyz uz jsem tu!! Dr.v nemocnici, za jehoz konzultaci jsme zaplatili 12bolivianu (pro zajimavost kolem 30 Kc, coz je pro prumerneho Bolivijce viz nez dost) brachovi napise nejake leky na bazi aspirinu a injekci. Je otraveny, clovek z nej ma pocit, ze si mysli o p..... Otazkou zustava, zda je to standartni situacce ci je otraven z dalsiho gringa, ktery si vyjel do 4 000m.n.m. bez predesle radne aklimatizace. a bratr takrka umira... Nase plany se tedy meni-zadna solna poustu Uyuni, ktera ma byt dle mych informaci zazitkem vic nez vyjimecnym, ale na doporuceni dr.sestupujeme na ¨pouhych¨ 3 500m. Sucre! Sucre, la ciudad de la blanca (stejne jako Arequipa v Peru) je nadherne misto, s evropskym nadechem, snehove bilyma fasadama (neni mi jasne, jak je, pri tom relativne velkem provozu, udrzuji) a spanelskou architekrutou, ktera na vas dycha ze vsech budov. Ano, honosnost Sucre, ktere byvalo hl.mestem Bolivie, ale stale si drzi svou vysostnost a mistni se povazuji za polobohy (bylo mi receno) parazitovalo a stale se tak deje, na nerostnem bohatstvi chudeho Potosi. Lide ¨spinavou¨praci udelaji tam a ¨cisty¨ kapital prenesou sem a staveji domy, vily, znackove obchody. Ale atmosfera uzasna, jsem nadsena. A ubytovani se stava tresnickou na dorte, kdyz za dvouluzkovy pokoj platime cca 8 USD za noc, se snidani, vlastni WC a sprchou a majitel, Belgican Rene, toho casu jiz na odpocinku, je prijemny, neotrely a velice pratelsky! Asi nejsilnejsim zazzitkem se pro me ale bezesporu stava jizda na konich, mezi kopci v okoli Sucre, s uzasnym vyhledem na Kordilery, samotne mesto, sierru a nespoutany volny prostor. Ano, i bracha si to uziva. A ja, abych nebyla prehnane spokojena, si neuveritelne spalim ruce a kolen, i pres fakt, ze se namazu 50kou!! a to tak, ze mam otoky. At zije jihoamericke slunicko! ale rceni, ze nejkrasnejsi pohled na svet JE z konskeho hrbetu, JE pravda!!!!! kdo nezazil, neuveri!:) rozlucka s bilym mestem, bus do La Paz, tentokrate bus cama, ve kterem se clovek, pokud se trochu snazi, dokonce i vyspi, cekani na pripoj v hlavnim meste a Copacabana! Ne, nejedna se o nejznamejsi plaz v Brazilii, ale asi 5000 mestecko na brehu jezera Titicaca s cenami vseho tak zavratne vysponovanymi, az se clovek nestaci divit. Ovsem dalsi charakteristikz jsou klid, pomale plynouci cas, az ospalost a zvysujici se pocet turistu-nechvalna znamka toho, ze se blizime k Peru. od jeho hranic nas deli cca 5km. 55% Lago Titicaca je na peruanske strane, zbytek na bolivijske, rozloha pres 8 000 km ctverecnych a nejhlubsi bod, tez na peruanske strane pres 300m. Tolik hovori fakta. Realita je takova, ze bolivijska strana je MNOHEM krasnejsi, nedotknutelna, nez ta peruanska a clovek ma pocit, ze stoji na okraji more (ten samy pocit jsem zazila ve Svedsku u jezera Vattern). Vylet na Isla del Sol, ktery, z puvodnich 50 bolivijanu vysplhal na 100. to je tak, kdyz vam ¨zapomenou¨ rict, ze musite platit take za vstup na severni strane ostrova, potom prirazka za cokoli, co koupite, vstup do mistniho muzea, pruvodce, ktery si inkasuje 50bolivijanu za cca 10minutovy vyklad (coz vy, samozrejme, predem netusite) a potom platite jeste za vstup na jizni cast ostrova, kde dochazite na pokraji sil, po 11km vyslapu v nadm.vysce na 4000m. jako vyhled nadherny, ale ty platby jaksi zanechavaji horkou pachut.... Posledni noc v Bolivii, 10minut jizdy busem na hranici, razitko do pasu a Peru. Home sweet home!! a ted teprve zacne to, cemu se rika hon na turistu! Treba (nejen) v Cuzcu, ale to napisu zas priste! |
Monday, November 29, 2010
Bolivie
Thursday, November 18, 2010
Dva a půl chlapa
Neděle 13.listopadu-JE to tady! po 3 měsících "strádání" jsem se dočkala! Doletěl milovaný bratr:-). Malé zpoždění na letišti, deštivá cesta na barák a společná večeře, při niž byl "hozen do vody"-seznámem s celým osazenstven a nucen, když ne španělsky, tak alespoň něco žvachtat anglicky!
Padáme oba únavou, já se moc nevyspím, jelikož se děcka dívají na Haryho Pottera, jako přípravu na filmovou premiéru posledního dílu a mají u toho roztodivné komentáře.. Vstávám před 5.ráno.
Odporný budík zazvoní, vstávám, respektive se oživuju, rychle snídaně, Toni (náš průvodce) zvoní s 10minutovým předstihem, což u Peruánců NEBÝVÁ vůbec zvykem, rychle, rychle.. Auto, hodit tam naše věci a směr divočina!! 2 a půl chlapa=Toni, bratr a já (KDO je asi ta půlka?:-). Opět míříme do Nauty, odtud se naloďujeme na bárku (se stejným majitelem, se kterým jsme jeli už na předchozí výlet) a předlouhá cesta-přes 6 hodin. Zpočátku je to fajn, čím jsme dále od civilizace, tím je okolni krajina více zelená, divočí, stává se nedobytnější a víc tajemnou. Sluníčko svítí, jediný rušivý element, který to vše nabourává, je hluk našeho motoru. Jako kdyby řezal do živého, absolutně se nehodící na toto důstojné a panenské místo! Bohužel, jiná alternativa dopravy není. a tak si UŽÍVÁM momenty, kdy zastavujeme, abychom doplnili benzín a kolem nás se rozhostí TICHO s velkým T! Občas nám něco sdělí Toni, nemám komunikativní náladu a JSEM si jistá, že kdybych projevila větší zájem, byl by schopne žvanit a žvanit, takto jen lehce doplňuje. Počasí se asi po 4 hodinách kazí, začína pršet a docela podstatně ochlazovat. Přioblékám se, brácha, nachlazen, je navlečen jak na Sev. pól, ale chápu ho. Ještě neměl moc možnost se aklimatizovat!
Do Yariny (komunita v Rezerva Nacional Pacaya) dorážíme kolem 6., tedy těsně před setměním. a tak nám zbývá jen čas si ji letmo prohlédnout a jdeme se najíst. Naše "ubytování" stojí na kůlech a domácí je mamka Toniho, který tady žije-s odůvodněním, že bez WC a elektřiny je tu fajn, člověk je nezkažen výdobytky civilizace a tak může plně nasávat atmosféru okolní přírody. Prales za domem... Slepice pod domem... A uřvaný kohout, který mě budil celou noc každých 20minut! Nevím, asi měl špatně nastavené vnitřní hodiny!:-)
Po jídle nasedáme na loď a vyrážíme pozorovat krokodýly podél řeky. Podaří se nám zahlédnout pouze jednoho, kterého poté doveze Toni ukázat, je malinkatý-zcela upřímně musím napsat, že už většího máme doma (=v peru) na zahradě v "bazénku", kterého koupil Valerio jako svého mazlíčka. Asi za 50Kč! No, cestu zpět chceme absolvovat v kanoi, leč se natolik rozprší, že musíme přesednout na motor.loďku! a hurá na kutě! Brácha chce vyzkoušet spánek v houpací síti, ja se spokojím s tenoučkou matračkou na zemi. Oba kryti moskytiérou, jelikož komáři jsou tu peklo!!!! A jak jsem již psala-sice NENÍ hluk aut, lidí, dopravy, ale zato kohouta, štěkajícího psa, chodícího cosi kolem mně (nechci raděj vědět, CO to bylo), takže v konečném důsledku spánek tak 3-4hodiny! Ale zase, šla jsem spát už v 9!!
Další den vstáváme brzo, po snídani, při které řidič naší bárky dává do jednoho maléh hrníčku s kafem asi 5-6 (!!!) VRCHOVATÝCH lžiček cukru (a pak nemají mít Peruánci jako 3.nejčastější přícinu úmrtí na komplikace spojené s cukrovkou!) se vydáváme do pralesa. Gumáky na nohách, trička ke krku s dlouhým rukávem. Komáři, i přes aplikaci super repelentu (dle slov mého bratra) se stávají nepřáteli číslo jedna!
S ohledem na to, že celou předchozí noc propršelo, tak potkáváme "jen" Ara Ararua nebo jak se to píše, další milión mně neznámých ptáku, největšího mravence na světě a pár motýlů. Jsem mírně zklamaná, čekala jsem víc, ale bratr je zato nadšen, jako malý kluk:-).
Návrat, čekání, Toni je prezidentem zdejší komunitní organizace, která se o vše stará a mají sněm. Mezitím za budoucích 30minut (ve skutečnosti přičtěte ještě dalších 60:-) se stává mé pozadí a stehna jednou velkou červenou skvrnou plnou kousanců, tak intenzivní, že se v ní ztrácí i moje, v Peru značně zhoršená, celulitida:-D. Ďábelsky to svědí a brácha na tom není o moc líp. jjj, repelenty, hahaha....
Odměnou se stává výlet na kánoi-lov piraní, zde přítomných:-). No, po pravdě se necítím moc jistá. Sedím vprostřed, přede mnou Toni, za mnou "lehký" bratr a loďka se zdá býti dosti nestabilní, takže sedím jak přilepená. Toni je skeptický s tím, že hladina řeky už je dosti vysoko, že se asi naše snaha nesetká s úspěchem, ale nakonec chytí 15 rybiček, z toho 13 piraní (jsou do 10cm, existuje víc druhů, tyhle jsou menší). Což můj pocit zkamenění posiluje ještě více, brácha spíš ryby krmí, než že by je chytal:). ale nakonec i on, si něco odváží.. a opět poprchá.. Provází nás věčný déš´t....
Přesun do komunity 20 de enero (=20.ledna, dle dne založení). Dojíždíme za tmy. Stihneme se navečeřet za svitu baterky a jsme ubytováni. Zprvnu jsem nadšena-normální postel, ovšem po cca půl hodině se slzou v oku vzpomínám na uplynulou noc, kde jsem neměla žadné "kamarády", kteří by me žrali. O bráchovi nemluvě. ten používá slovník, který se nedá ani vypípat. Atmosféru romantiky pralesa dokresluje ještě hudba ze zdejšího baru (ano, tato komunita je zantelně více ovlivnněna moderní dobou) v rytmu tuc tuc tuc, až do 3.hodin ranních. K tomu až ráno jsem zjistila, že má moskytiéra ani nemohla plnit svou funkci, jelikož jsem si ji špatně nainstalovala (a ja se ptala, jak je možné, že mě bodají další a další komáři). A pak 3 hodiny čekání do rozbřesku. Rozednívá a stmívá se tu NEUVĚŘITELNĚ rychle! během pár minut! Spánek? CO TO JE!?!?!?
Teď už jen cesta zpět, 4 úžasné hodiny v loďce, ze které jsme udělali dalkový autobus-vezeme 2 další slečny, prázdné bedny s lahvema od pití...... Vychutnávám si to. Pozoruji půdní erozi, která strhává do řeky mohutné stromy, jejichž kořeny ovšem nedosahují hlouběji než 50-60 cm, sesuvy... zkalná voda s pěnou na porvchu, která by v Evropě dozajista byla považována za znečištění! Krásné, co všechno příroda byla schopna vytvořit, absolutní symbióza lidí, žijících u řeky s ŘEKOU, s vědomím, že její rytmy nejsou schopni ovlivnit, tak se stěhují 2krát do roka, aby ustoupili ze svých pozic a dali prostor vodě. Vidíme, jak v období deštů hladina stoupá o dobrych 5-6metrů a NIKDO se nad tím nepozastavuje, bere to jako přirozený koloběh! Jsem si jistá, že i z tohohle, alespoň trošku, bychom se v Evropě měli poučit a nesnažit se stavět pořád betonová koryta, spoutávat řeky, ony si stejně cestu najdou (vidíme sami).
Brácha do Iquitosu dojížd jako malý Indiana Jones, já s čerstvou hlavou a otevřenýma očima zase kousek víc dokořán!!
Padáme oba únavou, já se moc nevyspím, jelikož se děcka dívají na Haryho Pottera, jako přípravu na filmovou premiéru posledního dílu a mají u toho roztodivné komentáře.. Vstávám před 5.ráno.
Odporný budík zazvoní, vstávám, respektive se oživuju, rychle snídaně, Toni (náš průvodce) zvoní s 10minutovým předstihem, což u Peruánců NEBÝVÁ vůbec zvykem, rychle, rychle.. Auto, hodit tam naše věci a směr divočina!! 2 a půl chlapa=Toni, bratr a já (KDO je asi ta půlka?:-). Opět míříme do Nauty, odtud se naloďujeme na bárku (se stejným majitelem, se kterým jsme jeli už na předchozí výlet) a předlouhá cesta-přes 6 hodin. Zpočátku je to fajn, čím jsme dále od civilizace, tím je okolni krajina více zelená, divočí, stává se nedobytnější a víc tajemnou. Sluníčko svítí, jediný rušivý element, který to vše nabourává, je hluk našeho motoru. Jako kdyby řezal do živého, absolutně se nehodící na toto důstojné a panenské místo! Bohužel, jiná alternativa dopravy není. a tak si UŽÍVÁM momenty, kdy zastavujeme, abychom doplnili benzín a kolem nás se rozhostí TICHO s velkým T! Občas nám něco sdělí Toni, nemám komunikativní náladu a JSEM si jistá, že kdybych projevila větší zájem, byl by schopne žvanit a žvanit, takto jen lehce doplňuje. Počasí se asi po 4 hodinách kazí, začína pršet a docela podstatně ochlazovat. Přioblékám se, brácha, nachlazen, je navlečen jak na Sev. pól, ale chápu ho. Ještě neměl moc možnost se aklimatizovat!
Do Yariny (komunita v Rezerva Nacional Pacaya) dorážíme kolem 6., tedy těsně před setměním. a tak nám zbývá jen čas si ji letmo prohlédnout a jdeme se najíst. Naše "ubytování" stojí na kůlech a domácí je mamka Toniho, který tady žije-s odůvodněním, že bez WC a elektřiny je tu fajn, člověk je nezkažen výdobytky civilizace a tak může plně nasávat atmosféru okolní přírody. Prales za domem... Slepice pod domem... A uřvaný kohout, který mě budil celou noc každých 20minut! Nevím, asi měl špatně nastavené vnitřní hodiny!:-)
Po jídle nasedáme na loď a vyrážíme pozorovat krokodýly podél řeky. Podaří se nám zahlédnout pouze jednoho, kterého poté doveze Toni ukázat, je malinkatý-zcela upřímně musím napsat, že už většího máme doma (=v peru) na zahradě v "bazénku", kterého koupil Valerio jako svého mazlíčka. Asi za 50Kč! No, cestu zpět chceme absolvovat v kanoi, leč se natolik rozprší, že musíme přesednout na motor.loďku! a hurá na kutě! Brácha chce vyzkoušet spánek v houpací síti, ja se spokojím s tenoučkou matračkou na zemi. Oba kryti moskytiérou, jelikož komáři jsou tu peklo!!!! A jak jsem již psala-sice NENÍ hluk aut, lidí, dopravy, ale zato kohouta, štěkajícího psa, chodícího cosi kolem mně (nechci raděj vědět, CO to bylo), takže v konečném důsledku spánek tak 3-4hodiny! Ale zase, šla jsem spát už v 9!!
Další den vstáváme brzo, po snídani, při které řidič naší bárky dává do jednoho maléh hrníčku s kafem asi 5-6 (!!!) VRCHOVATÝCH lžiček cukru (a pak nemají mít Peruánci jako 3.nejčastější přícinu úmrtí na komplikace spojené s cukrovkou!) se vydáváme do pralesa. Gumáky na nohách, trička ke krku s dlouhým rukávem. Komáři, i přes aplikaci super repelentu (dle slov mého bratra) se stávají nepřáteli číslo jedna!
S ohledem na to, že celou předchozí noc propršelo, tak potkáváme "jen" Ara Ararua nebo jak se to píše, další milión mně neznámých ptáku, největšího mravence na světě a pár motýlů. Jsem mírně zklamaná, čekala jsem víc, ale bratr je zato nadšen, jako malý kluk:-).
Návrat, čekání, Toni je prezidentem zdejší komunitní organizace, která se o vše stará a mají sněm. Mezitím za budoucích 30minut (ve skutečnosti přičtěte ještě dalších 60:-) se stává mé pozadí a stehna jednou velkou červenou skvrnou plnou kousanců, tak intenzivní, že se v ní ztrácí i moje, v Peru značně zhoršená, celulitida:-D. Ďábelsky to svědí a brácha na tom není o moc líp. jjj, repelenty, hahaha....
Odměnou se stává výlet na kánoi-lov piraní, zde přítomných:-). No, po pravdě se necítím moc jistá. Sedím vprostřed, přede mnou Toni, za mnou "lehký" bratr a loďka se zdá býti dosti nestabilní, takže sedím jak přilepená. Toni je skeptický s tím, že hladina řeky už je dosti vysoko, že se asi naše snaha nesetká s úspěchem, ale nakonec chytí 15 rybiček, z toho 13 piraní (jsou do 10cm, existuje víc druhů, tyhle jsou menší). Což můj pocit zkamenění posiluje ještě více, brácha spíš ryby krmí, než že by je chytal:). ale nakonec i on, si něco odváží.. a opět poprchá.. Provází nás věčný déš´t....
Přesun do komunity 20 de enero (=20.ledna, dle dne založení). Dojíždíme za tmy. Stihneme se navečeřet za svitu baterky a jsme ubytováni. Zprvnu jsem nadšena-normální postel, ovšem po cca půl hodině se slzou v oku vzpomínám na uplynulou noc, kde jsem neměla žadné "kamarády", kteří by me žrali. O bráchovi nemluvě. ten používá slovník, který se nedá ani vypípat. Atmosféru romantiky pralesa dokresluje ještě hudba ze zdejšího baru (ano, tato komunita je zantelně více ovlivnněna moderní dobou) v rytmu tuc tuc tuc, až do 3.hodin ranních. K tomu až ráno jsem zjistila, že má moskytiéra ani nemohla plnit svou funkci, jelikož jsem si ji špatně nainstalovala (a ja se ptala, jak je možné, že mě bodají další a další komáři). A pak 3 hodiny čekání do rozbřesku. Rozednívá a stmívá se tu NEUVĚŘITELNĚ rychle! během pár minut! Spánek? CO TO JE!?!?!?
Teď už jen cesta zpět, 4 úžasné hodiny v loďce, ze které jsme udělali dalkový autobus-vezeme 2 další slečny, prázdné bedny s lahvema od pití...... Vychutnávám si to. Pozoruji půdní erozi, která strhává do řeky mohutné stromy, jejichž kořeny ovšem nedosahují hlouběji než 50-60 cm, sesuvy... zkalná voda s pěnou na porvchu, která by v Evropě dozajista byla považována za znečištění! Krásné, co všechno příroda byla schopna vytvořit, absolutní symbióza lidí, žijících u řeky s ŘEKOU, s vědomím, že její rytmy nejsou schopni ovlivnit, tak se stěhují 2krát do roka, aby ustoupili ze svých pozic a dali prostor vodě. Vidíme, jak v období deštů hladina stoupá o dobrych 5-6metrů a NIKDO se nad tím nepozastavuje, bere to jako přirozený koloběh! Jsem si jistá, že i z tohohle, alespoň trošku, bychom se v Evropě měli poučit a nesnažit se stavět pořád betonová koryta, spoutávat řeky, ony si stejně cestu najdou (vidíme sami).
Brácha do Iquitosu dojížd jako malý Indiana Jones, já s čerstvou hlavou a otevřenýma očima zase kousek víc dokořán!!
Wednesday, November 10, 2010
shrnuti vseho predesleho=z mych predeslych blogu na jine adrese!
Hlasim se po delsi odmlce, doufam, ze jste na me uplne nezanevreli a odpustite mi, ze jsem tak “dlouho” nic nesepsala, ale muj zivot byl plny rutiny a sedi, jez skolsky (respektive studentsky) zivot v Iquitosu prinasi….
Netrpelive ocekavam 2.rijna, den, na ktery se posledni tyden zvlast upinam. Skola jeden velky chaos, s milionkrat prelozenyma testama z radiologie a dermatologie, s vyukou rano i pozde v noci, s relativne cilym spolecenskym zivotem v baraku, kdy se dela, nanekolikrat, rozlucka s Italama-Andrea s Lucou nam odjizdi zpet domu. Myslim, ze po mem navratu bude dum vic nez pusty… hoooodne klidny:-). Sobotni rano vstavani v 6, po cca 5 hodinach spanku, cekani na spoluzaka, ktery me, jako vzdy, vyzvedne na sve Hodne a trada do nemocnice na prezentaci klin.pripadu v praktikach z dermatologie. Samo, ze podklady mame z vyssich rocniku, jaksi nebyl cas neco pripravit. Jako vzdy hledani vyucujiciho, aby si nasi “hromadne vytvorenou” slozku vzal a rekl, ze si ji nejdrive musi procit, aby se mohl poptat-v pondeli odpoledne. Blbe, co, kdyz ja tou dobou budu v Buenos Aires.
Vseobecne vzato-vyucujici v Iquitosu jaksi neakceptuji predstavu, ze nemate CELY tyden jen na jejich predmet-znatelne je to hlavne na dermatologii, kdy zastitujici profesor meni, NEUSTALE, terminy prednasek a testu. A to doslova z hodiny na hodinu. Zarnym prikladem je stredecni vecerni prednaska z radiologie, kdy mi na jejim zacatku je sdeleno od delegata, ze se test pise ve ct ve vecernich hodinach a hodinu na to, ze co bylo receno jiz neplati, ze se test pise v sobotu vecer. Jsou veci mezi nebem a zemi, ktere nepochopim a jednou z nich je i tenhle pan, ktery je asi jedinym dermatologem na cely 400tisicovy Iquitos a z teto pozice jakesi vyjimecnosti vychazi-v chovani smerem k nam, zakum, rekla bych!
Domu, chvilka spanku, pak se probouzi i Italove a v ten moment je veskery pokus o spanek anulovan, pac jejich, rekneme sofistikovane, animalni druh komunikace, je slysitelny a znatelny v celem dome! 10:30, cas zvednout kotvy a znovu do skoly-tentokrat praktika z radiologie. Chvilka vahani kam se v nemocnici vydat, nakonec uspech. Dr.Sibina usmevavy, sedame (v poctu cca 8lidi) do jeho pracovnicky, hledime na RTG predozadni snimek hrudniku a celych cca 60minut resime to, co tam lze videt, proc je plicni parenchym (nezainteresovani odpusti) vice prokreslen v dolni catsi atd. Chce interakci, zvidave dotazy. Pta se, jestli rozumim…. Osobni pristup, peclivost a viditelna snaha nas necemu naucit, tak bych to shrnula. Pozitivini pocit a taky fakt, ze se budu muset do hodin pripravovat vic, nez jsem myslela. Pak nas vede k mistnimu tomografu, nikdy jsem ho nazivo nevidela, probirame nejake exemplarni snimky… a domuuuu….
Mrtva, unava je desna… jestli jsem za posledni tyden naspala 24hod, tak je to moc, bez prehaneni. Je to znat, me telo neni zvykle…. chvilka odpocinku, obed… nicnedelani…. a nakonec louceni s Andreou a Lucou. Hlavne ten prvne jmenovany mi bude chybet… uz jen kvuli jeho nove vytvorenemu jazyku-na pomezi sj, italstiny, aj s notnou davnou perfektni mimiky. A v praxi overeny, pac A.se byl schopne domluvit s kymkoli a kdekoli!:-)
Sbaleno, vysprchovano, motokara a trada…… Letadlo ma zpozdeni, jsem nervozni, abych v Lime vse stihala… Let probehl bez problemu, nacasovani presne na to, abych zvladla vse, bez zbytecnych nervu. Cestu do BA jsem prospala. prece jenom kazdy moment, kdy muzu spat, vyuzivam, i kdyz totalne zkroucena v sedadle. Buenos Aires. Pul 6.rano. Svita…. Houfy lidi cekaji na pasovou kontrolu-docela me pobavil fakt, ze Amici, Aussie a KAnadani maji svoji “lajnu”, na jejimz konci je ceka cca 2nasobna suma, kterou musi, oproti treba Evropanum, zaplatit. At zije rovnopravnost. a nikdo mi poradne nerekl, proc to tak je!?
Diky memu vernemu pruvodci znacky Lonely Planet (zcela umyslne delam reklamu:-), hledam zastavku autobusu c.86, jez me ma dovest blizko k memu hostelu. Chvilka tapani, na jehoz konci jsem odmenena uspechem v podobe prijemneho paru ve strednich letech, jez se se mnou zapocne cilou konverzaci. Poznavam prizvuk-totalne jiny, nez Peruanci. Argentinci proste sislaji. a to myslim zcela vazne. trosku usmevne:-). Jedeme pres hodinu, zacinam byt nervozni, jsem rozmazlena z Cech-v JA nikdo neresi, ze jste turista- radej nejen, ze nerikaji, jaka bude dalsi zastavka, ale pro jistotu to zde taky neni v buse napsano. Ok, slecna sedici vedle me vypada dost jako mistni (neptejte se me, JAKA mam meritka kdo je a kdo neni mistni:-). Ochotne mi pomaha a do hledani “me” zastavky zapojuje skoro cely bus:-). Vystupuju par dotazu kterym smerem na Avenido Mexico a uz si to masiruju spravnym smerem. Sviti slunicko, ulice jsou skoro prazdne-co bych taky chtela, je nedele, 10hodin dopoledne…. Ok, jsem tu, hostel vypada utulne, zvonim, bzucak, rychle dovnitr a na recepci nahlasim sve jmeno. Vse v poradku, zaplatim a odebiram se smer pokoj. Maly, utulny, 2 dvoupatrove postele, stolek, zidle… skromne, lec dostacujici. Davam si sprchu, jsem mrtva…. Seznamuju se s prvni spolubydlici, o ktere se pozdeji dozvidam, ze je to Alison z AU. POstel. Vytuhnu…. pozdeji odpoledne se probouzim, nejak sesbiram a vyrazim vstric novym zitrkum. Prece neprospim cely prvni den, kdyz jsem v BA?!
Lezerne, tak na me tohle vice nez 13milionove megamesto, pusobi. Paprsky jarniho slunce, ktere ohrivaji rtut teplomeru na uzasnych a pro me zcela dostacujich 23 stupnu, jsou prijemnou zmenou po tech silenych vedrech, ktere nas pronasleduji v Iquiotosu. Nakonec koncimv prijemne restauraci, davam se testoviny a kafe, procitam Lonely Planet a pote se vracim na mou novou adresu. V pokoji na spodni posteli sedi usmevava blondynka, ktera mi hed zkraje rika, ze zde mame nejspis stenice, ze je pekne dokousana. Jsem jeji zpravou “nadsena”. Skvele, rikam si. JEste, abych si k tech svabikum, co mame v IQuitosu, dovezla jiny zviratka…. No, bez vyprani v horke vode, ktere by je zabilo, je to dost mozne-v peru se nepere v horke vode!!! ano, clovek ma pocit, ze pradlo nemuze byt fakticky ciste a verte, ze to obcas (a vic nez obcas) nebyva jen pocit:)! Treseme si rukou a zacina hovor, kde, jak, proc… anglicky! skvele! miluju anglictinuuuuu….. NAkonec se dozvidam, ze Ali je na cestach uz cca 8 mesicu (a predtim dele, ale mela pauzu zpet v AU), zije z investic, ktere vydelala v nemovitostech. Clovek nemajici zadne zavazky, s zivotnim nadhledem, zkusenostma…. Nakonec se domlouvame, jelikoz ona sem prijela s hlavnim cilem NAUCIT se tango, na vecerni show v mistnim kulturacku-na jednom z nejstarsich mist, kde se tango tanci. Prirovnala bych to, atmosferou, k nejakemu totalne old-fashioned divadylku. Prijemne, platime 20 pesos, objednavame piti a usedame ke stolu-Ali, ja a Kristy (slecna, puvodem z Kanady, tez nezavisle cestujici), pozdeji se pridava Isabelle (Francouzska) s perfektni aj, jelikoz pracovala cca 8let v UK. NA parketu se stridaji vice ci mene zkusene pary, ale atmosfera uzasna. hodne mistnich, ruzne vekove kategorie… prijemne. nakonec se Ali zapojuje tez, s postarsim Argentincem a jde ji to dobre!! NA muj prvni den v BA vic nez skvele!
Vstavani, snidane se skvelym pomerancovym dzusem, ktery je delan z orpavdovych, cerstvych pomerancu! a s Ali vyrazime smer centrum a hlavni turisticke atrakce. Kolem nas to bzuci jako ve vcelim ule….. Miluju tu ruznorodost, kterou tu na ulici muzete potkat-Argentina je plna evropskych pristehovalcu a je to videt, ale i citit. Evropska atmosfera, citim se jak ryba ve vode. To, ze s jedna o tak obrovske mesto vubec nepocituji. Ba naopak, absolutne uvolnena atmosfera, do toho slunicko…. Uzivam si to.Oproti Iquitosu diametralne odlisny svet. Nesrovnatelne… Jsem nadsena. A nesmim zapomenout zminit fakt, ze ulitavam z te zaplavy botu a kozenych kabelek, za neuveritelne smesne ceny:). to jen tak mimochodem!:-D Uchozene davame pauzu v jedne z kavarnicek po ceste, empanadas (buchticky z testa naplnene nejruznejsimi vecmi-od masa, pres tunaka, po zeleninu) a kava. Super! A pak line smer hostel-vecer nas ceka prvni hodina tanga, tak se nemuze znicit uplne!:-) Vyzvedame Isabelle, ktera bydli v rodine, aby zlepsila (naucila) se sj a trada smer Salon Cunning. Doporucil nam ho vcera v noci taxikar, ktery o nem mluvil tak pln nadseni, ze jsme se odhodlali se jit na ten zazrak podivat. Prijizdime, na JA stylove, o 30minut pozdeji. Silena doprava… Ihned se nas ujima dama kolem 50, 60 let a zapojuje nas do veci:). Prvni kroky, nepamatuju si, ze bych v zivote zkousela, treba v tanecnich, tangu. Uzasny, jsme zacatecnice, ale tanecni mistr, fesak kolem 40., ma ve skupine ocividne ruzne pokrocilosti!! zajimavy fakt, ze zenske, ktere se sem prisly ucit tango maji 20-40, zatimco chlapi 40-60, takze nakonecskoncime s Jorgem (tez zacatecnik) a jeste jednim panem,ktery je ale znatelne zkusenejsi…. a nektere pary proste tanci uzasne! Totalne podleham kouzlu tanga! a momenty, kdy nas mistr ukazuje se svou partnerkou kroky pro pokrocile-UZASNE!! Nehlede na to, kdyz na prijde “provest”, clovek pod jeho vedenim zapomina na to, ze cca pred 30minuatama zrovna zacal. Nejak to jde samo…. Tango je proste NADHERNY tanec, velice emotivni, intimni, stojici a padajici na souhre sebemensich pohybu. Jen to, jak se zkuseni tanecnici dotykaji celej ci lici….. Nemam slov…. Vecer zakoncime v restauraci za rohem, kterou vlastni starsi armensky par a ja, poprve v zivote, ochutnavam neco, z pro me tak exoticke, kuchyne.a JE to vyborne! Spat, dpisu tyhle radky a tesim se do postele. Buenos Aires se vsim, co si (zatim) pro me pripravilo me totalne uchvatilo a podmanilo si me! Jsem zvedava, co me jeste ceka!!
Netrpelive ocekavam 2.rijna, den, na ktery se posledni tyden zvlast upinam. Skola jeden velky chaos, s milionkrat prelozenyma testama z radiologie a dermatologie, s vyukou rano i pozde v noci, s relativne cilym spolecenskym zivotem v baraku, kdy se dela, nanekolikrat, rozlucka s Italama-Andrea s Lucou nam odjizdi zpet domu. Myslim, ze po mem navratu bude dum vic nez pusty… hoooodne klidny:-). Sobotni rano vstavani v 6, po cca 5 hodinach spanku, cekani na spoluzaka, ktery me, jako vzdy, vyzvedne na sve Hodne a trada do nemocnice na prezentaci klin.pripadu v praktikach z dermatologie. Samo, ze podklady mame z vyssich rocniku, jaksi nebyl cas neco pripravit. Jako vzdy hledani vyucujiciho, aby si nasi “hromadne vytvorenou” slozku vzal a rekl, ze si ji nejdrive musi procit, aby se mohl poptat-v pondeli odpoledne. Blbe, co, kdyz ja tou dobou budu v Buenos Aires.
Vseobecne vzato-vyucujici v Iquitosu jaksi neakceptuji predstavu, ze nemate CELY tyden jen na jejich predmet-znatelne je to hlavne na dermatologii, kdy zastitujici profesor meni, NEUSTALE, terminy prednasek a testu. A to doslova z hodiny na hodinu. Zarnym prikladem je stredecni vecerni prednaska z radiologie, kdy mi na jejim zacatku je sdeleno od delegata, ze se test pise ve ct ve vecernich hodinach a hodinu na to, ze co bylo receno jiz neplati, ze se test pise v sobotu vecer. Jsou veci mezi nebem a zemi, ktere nepochopim a jednou z nich je i tenhle pan, ktery je asi jedinym dermatologem na cely 400tisicovy Iquitos a z teto pozice jakesi vyjimecnosti vychazi-v chovani smerem k nam, zakum, rekla bych!
Domu, chvilka spanku, pak se probouzi i Italove a v ten moment je veskery pokus o spanek anulovan, pac jejich, rekneme sofistikovane, animalni druh komunikace, je slysitelny a znatelny v celem dome! 10:30, cas zvednout kotvy a znovu do skoly-tentokrat praktika z radiologie. Chvilka vahani kam se v nemocnici vydat, nakonec uspech. Dr.Sibina usmevavy, sedame (v poctu cca 8lidi) do jeho pracovnicky, hledime na RTG predozadni snimek hrudniku a celych cca 60minut resime to, co tam lze videt, proc je plicni parenchym (nezainteresovani odpusti) vice prokreslen v dolni catsi atd. Chce interakci, zvidave dotazy. Pta se, jestli rozumim…. Osobni pristup, peclivost a viditelna snaha nas necemu naucit, tak bych to shrnula. Pozitivini pocit a taky fakt, ze se budu muset do hodin pripravovat vic, nez jsem myslela. Pak nas vede k mistnimu tomografu, nikdy jsem ho nazivo nevidela, probirame nejake exemplarni snimky… a domuuuu….
Mrtva, unava je desna… jestli jsem za posledni tyden naspala 24hod, tak je to moc, bez prehaneni. Je to znat, me telo neni zvykle…. chvilka odpocinku, obed… nicnedelani…. a nakonec louceni s Andreou a Lucou. Hlavne ten prvne jmenovany mi bude chybet… uz jen kvuli jeho nove vytvorenemu jazyku-na pomezi sj, italstiny, aj s notnou davnou perfektni mimiky. A v praxi overeny, pac A.se byl schopne domluvit s kymkoli a kdekoli!:-)
Sbaleno, vysprchovano, motokara a trada…… Letadlo ma zpozdeni, jsem nervozni, abych v Lime vse stihala… Let probehl bez problemu, nacasovani presne na to, abych zvladla vse, bez zbytecnych nervu. Cestu do BA jsem prospala. prece jenom kazdy moment, kdy muzu spat, vyuzivam, i kdyz totalne zkroucena v sedadle. Buenos Aires. Pul 6.rano. Svita…. Houfy lidi cekaji na pasovou kontrolu-docela me pobavil fakt, ze Amici, Aussie a KAnadani maji svoji “lajnu”, na jejimz konci je ceka cca 2nasobna suma, kterou musi, oproti treba Evropanum, zaplatit. At zije rovnopravnost. a nikdo mi poradne nerekl, proc to tak je!?
Diky memu vernemu pruvodci znacky Lonely Planet (zcela umyslne delam reklamu:-), hledam zastavku autobusu c.86, jez me ma dovest blizko k memu hostelu. Chvilka tapani, na jehoz konci jsem odmenena uspechem v podobe prijemneho paru ve strednich letech, jez se se mnou zapocne cilou konverzaci. Poznavam prizvuk-totalne jiny, nez Peruanci. Argentinci proste sislaji. a to myslim zcela vazne. trosku usmevne:-). Jedeme pres hodinu, zacinam byt nervozni, jsem rozmazlena z Cech-v JA nikdo neresi, ze jste turista- radej nejen, ze nerikaji, jaka bude dalsi zastavka, ale pro jistotu to zde taky neni v buse napsano. Ok, slecna sedici vedle me vypada dost jako mistni (neptejte se me, JAKA mam meritka kdo je a kdo neni mistni:-). Ochotne mi pomaha a do hledani “me” zastavky zapojuje skoro cely bus:-). Vystupuju par dotazu kterym smerem na Avenido Mexico a uz si to masiruju spravnym smerem. Sviti slunicko, ulice jsou skoro prazdne-co bych taky chtela, je nedele, 10hodin dopoledne…. Ok, jsem tu, hostel vypada utulne, zvonim, bzucak, rychle dovnitr a na recepci nahlasim sve jmeno. Vse v poradku, zaplatim a odebiram se smer pokoj. Maly, utulny, 2 dvoupatrove postele, stolek, zidle… skromne, lec dostacujici. Davam si sprchu, jsem mrtva…. Seznamuju se s prvni spolubydlici, o ktere se pozdeji dozvidam, ze je to Alison z AU. POstel. Vytuhnu…. pozdeji odpoledne se probouzim, nejak sesbiram a vyrazim vstric novym zitrkum. Prece neprospim cely prvni den, kdyz jsem v BA?!
Lezerne, tak na me tohle vice nez 13milionove megamesto, pusobi. Paprsky jarniho slunce, ktere ohrivaji rtut teplomeru na uzasnych a pro me zcela dostacujich 23 stupnu, jsou prijemnou zmenou po tech silenych vedrech, ktere nas pronasleduji v Iquiotosu. Nakonec koncimv prijemne restauraci, davam se testoviny a kafe, procitam Lonely Planet a pote se vracim na mou novou adresu. V pokoji na spodni posteli sedi usmevava blondynka, ktera mi hed zkraje rika, ze zde mame nejspis stenice, ze je pekne dokousana. Jsem jeji zpravou “nadsena”. Skvele, rikam si. JEste, abych si k tech svabikum, co mame v IQuitosu, dovezla jiny zviratka…. No, bez vyprani v horke vode, ktere by je zabilo, je to dost mozne-v peru se nepere v horke vode!!! ano, clovek ma pocit, ze pradlo nemuze byt fakticky ciste a verte, ze to obcas (a vic nez obcas) nebyva jen pocit:)! Treseme si rukou a zacina hovor, kde, jak, proc… anglicky! skvele! miluju anglictinuuuuu….. NAkonec se dozvidam, ze Ali je na cestach uz cca 8 mesicu (a predtim dele, ale mela pauzu zpet v AU), zije z investic, ktere vydelala v nemovitostech. Clovek nemajici zadne zavazky, s zivotnim nadhledem, zkusenostma…. Nakonec se domlouvame, jelikoz ona sem prijela s hlavnim cilem NAUCIT se tango, na vecerni show v mistnim kulturacku-na jednom z nejstarsich mist, kde se tango tanci. Prirovnala bych to, atmosferou, k nejakemu totalne old-fashioned divadylku. Prijemne, platime 20 pesos, objednavame piti a usedame ke stolu-Ali, ja a Kristy (slecna, puvodem z Kanady, tez nezavisle cestujici), pozdeji se pridava Isabelle (Francouzska) s perfektni aj, jelikoz pracovala cca 8let v UK. NA parketu se stridaji vice ci mene zkusene pary, ale atmosfera uzasna. hodne mistnich, ruzne vekove kategorie… prijemne. nakonec se Ali zapojuje tez, s postarsim Argentincem a jde ji to dobre!! NA muj prvni den v BA vic nez skvele!
Vstavani, snidane se skvelym pomerancovym dzusem, ktery je delan z orpavdovych, cerstvych pomerancu! a s Ali vyrazime smer centrum a hlavni turisticke atrakce. Kolem nas to bzuci jako ve vcelim ule….. Miluju tu ruznorodost, kterou tu na ulici muzete potkat-Argentina je plna evropskych pristehovalcu a je to videt, ale i citit. Evropska atmosfera, citim se jak ryba ve vode. To, ze s jedna o tak obrovske mesto vubec nepocituji. Ba naopak, absolutne uvolnena atmosfera, do toho slunicko…. Uzivam si to.Oproti Iquitosu diametralne odlisny svet. Nesrovnatelne… Jsem nadsena. A nesmim zapomenout zminit fakt, ze ulitavam z te zaplavy botu a kozenych kabelek, za neuveritelne smesne ceny:). to jen tak mimochodem!:-D Uchozene davame pauzu v jedne z kavarnicek po ceste, empanadas (buchticky z testa naplnene nejruznejsimi vecmi-od masa, pres tunaka, po zeleninu) a kava. Super! A pak line smer hostel-vecer nas ceka prvni hodina tanga, tak se nemuze znicit uplne!:-) Vyzvedame Isabelle, ktera bydli v rodine, aby zlepsila (naucila) se sj a trada smer Salon Cunning. Doporucil nam ho vcera v noci taxikar, ktery o nem mluvil tak pln nadseni, ze jsme se odhodlali se jit na ten zazrak podivat. Prijizdime, na JA stylove, o 30minut pozdeji. Silena doprava… Ihned se nas ujima dama kolem 50, 60 let a zapojuje nas do veci:). Prvni kroky, nepamatuju si, ze bych v zivote zkousela, treba v tanecnich, tangu. Uzasny, jsme zacatecnice, ale tanecni mistr, fesak kolem 40., ma ve skupine ocividne ruzne pokrocilosti!! zajimavy fakt, ze zenske, ktere se sem prisly ucit tango maji 20-40, zatimco chlapi 40-60, takze nakonecskoncime s Jorgem (tez zacatecnik) a jeste jednim panem,ktery je ale znatelne zkusenejsi…. a nektere pary proste tanci uzasne! Totalne podleham kouzlu tanga! a momenty, kdy nas mistr ukazuje se svou partnerkou kroky pro pokrocile-UZASNE!! Nehlede na to, kdyz na prijde “provest”, clovek pod jeho vedenim zapomina na to, ze cca pred 30minuatama zrovna zacal. Nejak to jde samo…. Tango je proste NADHERNY tanec, velice emotivni, intimni, stojici a padajici na souhre sebemensich pohybu. Jen to, jak se zkuseni tanecnici dotykaji celej ci lici….. Nemam slov…. Vecer zakoncime v restauraci za rohem, kterou vlastni starsi armensky par a ja, poprve v zivote, ochutnavam neco, z pro me tak exoticke, kuchyne.a JE to vyborne! Spat, dpisu tyhle radky a tesim se do postele. Buenos Aires se vsim, co si (zatim) pro me pripravilo me totalne uchvatilo a podmanilo si me! Jsem zvedava, co me jeste ceka!!
Pisu za zvuku Sigur Ros, kdo tuhle islandskou particku nezna, mel by si vyplnit mezery ve vzdelani:).
No, tak kazdopadne se s vami MUSIM podelit o velice SILNY zazitek ze vcerejsich praktik z farmakologie-predem upozornuji, ze nasledujici radky budou JEN pro silne povahy!!
Streda je nejkrutejsi den z tydne, musim vstavat po 5., abych stihla autobus odjizdejici od fakulty (biologie) 6:15. Velke zelene busy s hrdym logem “moji” univerzity UNAP. No, diky mirne(=dostacujici) znalosti kvality zdejcich cest je mi dost lito vsech nemeckych (i jinyh narodnosti) inzenyru a delniku, kteri dane autobusy znacky Marcedes Benz vytvorily. Divim se, ze jeste jezdi.. Cesta trvala 50 minut, par zastavek a autobus zaplnen detickami-ano, spravny nazev pro zdejsi VS studenti, kteri zacinaji studovat jiz ve svych 17 letech. neuveritelne, jaksi vynechavaji stredku, rekla bych… Vzdalujeme se od centra, klickujeme ulickami, do kterych neverim, ze by se nase vozidlo mohlo vlezt… Par adrenalinovych chvilek, kdy nas vidim lezet prevracene na bok. Bahno, prach, neporadek… A obcas reklama na Hospedaje (=ubytovani)-treba to s nazvem Punto G:-). Dovedu si predstavit zdejsi klientelu… jj, nejstarsi remeslo sveta JE i v Iquitosu, tak opustenem, uprostred niceho… Homo sapiens sapiens a jeho fyziologicke potreby:).
Fakulta farmacie je izastavkou na nasi ceste, vylezam z autobusu a hned se ptam zdejsi omladiny, kde bude probihat prednaska z farmakologie 2-ochotne se nabizeji, ze pujdou se mnou… Mala ucebna, zidlicky se stolecky, drevene, 2 vetraky nad hlavama, vpredu tabule a zasuvka. Vzadu umyvadla (neni mi uplne jasny jejich vyznam), tot vse. skromne. Ucebny rozesety mezi tropickyma palmama, zelena trava… Vzduch… Opet predstavovani se novym lidem, stejne otazky-clovek si ale uz zvykne, vi, ze to neni mysleno zle:-).
Prednasky, vzhledem k me predchozi indispozici (cely barak mel prujem a zvraceni) je trosku v tom vydychanem vzduchu problem, ale musim se pochvalit-profesorce dokonale rozumim. Mluvi perfektne, bereme kardiotonika apod.-trocha patofyziologie tez….
Pauza, cerstvy vzduch, prsi… Uzasne usvezujici po tech dnech plnych nesnesitelnych veder (takovych 35, 37 stupnu). Prsi hooodne. Premistujeme se do laboratori-rozumej mistnosti se stolama, ktere jsou okachlickovane… je nas 18. s vyucujici profesorkou o jednoho vic. Krabice jasne naznacuji, co se bude dit. V budouci hodine padnou za obet 3 ropuchy. Pro me nehezky pohled, na stul davame prkenko, poklada se na nej ropucha (opravdu velka a hnusna:) a ted zacina “zlaty” hreb dne. Zadna anestezie a pravidla 3 R, damy a panove…. Spoluzak bezi ven, prinese 3 klacky a ukol je jasny-omracit zvire ranou do temene. Pro me opravdu SILNE kafe! Nemuzu se divat. Pada rana za ranou, nepovede se to napoprve-nikomu. Decka se smeji, mne je na zvraceni….. Jsem asi moc citliva, ci co… Clovek se razem ocita ve stredoveku. TADY jsou ty rozdily-nejsou penize, takze se voli jina alternativa…. Konecne je ta nase omracena (alespon doufam), nastrihavani briska a ……….. Ona se zacina opet probouzet!!!!!!!!! Boze, hnus…. Jeden hmat, otoceni, rana, uspech…. A spoluzak pokracuje dal-preparace, hledani srdce… pocitani pulzu, sledovani sily stahu srdce. Potom aplikace adreanlinu, sledovani zmen…. Nakonec se nechava ropucha vpodstate napospap sama sobe. Tomu se rika humanni zachazeni, ale asi se clovek nemuze divit-recykluji (znovu pouzivaji) gum.rukavice, jehly…. No, nemyslim, ze to bude stejny v nemocnici, ale tady je to hola realita….
Cekame 45minut na autobus, desna bourka, schovavame se uvnitr. Spoluzaci se chovaji jak telata, prervavaji se, kazdy ma pustenou hudbu-nahlas, na svem mobilu a v tomto srumci na me mluvi Paula-spoluzacka, samozrejme, ze ji nerozumim…:-) Usinam, mam toho dost, nekolikrat se boucham do hlavy-to kdyz nas bus projizdi diry v “silnici”:-). Navrat do civilizace. Jsem mrtva, jdu spat, jeste stihnu promoknout na kost-nez dojdu od busu domu, prsiiii… konecne.
No, tak kazdopadne se s vami MUSIM podelit o velice SILNY zazitek ze vcerejsich praktik z farmakologie-predem upozornuji, ze nasledujici radky budou JEN pro silne povahy!!
Streda je nejkrutejsi den z tydne, musim vstavat po 5., abych stihla autobus odjizdejici od fakulty (biologie) 6:15. Velke zelene busy s hrdym logem “moji” univerzity UNAP. No, diky mirne(=dostacujici) znalosti kvality zdejcich cest je mi dost lito vsech nemeckych (i jinyh narodnosti) inzenyru a delniku, kteri dane autobusy znacky Marcedes Benz vytvorily. Divim se, ze jeste jezdi.. Cesta trvala 50 minut, par zastavek a autobus zaplnen detickami-ano, spravny nazev pro zdejsi VS studenti, kteri zacinaji studovat jiz ve svych 17 letech. neuveritelne, jaksi vynechavaji stredku, rekla bych… Vzdalujeme se od centra, klickujeme ulickami, do kterych neverim, ze by se nase vozidlo mohlo vlezt… Par adrenalinovych chvilek, kdy nas vidim lezet prevracene na bok. Bahno, prach, neporadek… A obcas reklama na Hospedaje (=ubytovani)-treba to s nazvem Punto G:-). Dovedu si predstavit zdejsi klientelu… jj, nejstarsi remeslo sveta JE i v Iquitosu, tak opustenem, uprostred niceho… Homo sapiens sapiens a jeho fyziologicke potreby:).
Fakulta farmacie je izastavkou na nasi ceste, vylezam z autobusu a hned se ptam zdejsi omladiny, kde bude probihat prednaska z farmakologie 2-ochotne se nabizeji, ze pujdou se mnou… Mala ucebna, zidlicky se stolecky, drevene, 2 vetraky nad hlavama, vpredu tabule a zasuvka. Vzadu umyvadla (neni mi uplne jasny jejich vyznam), tot vse. skromne. Ucebny rozesety mezi tropickyma palmama, zelena trava… Vzduch… Opet predstavovani se novym lidem, stejne otazky-clovek si ale uz zvykne, vi, ze to neni mysleno zle:-).
Prednasky, vzhledem k me predchozi indispozici (cely barak mel prujem a zvraceni) je trosku v tom vydychanem vzduchu problem, ale musim se pochvalit-profesorce dokonale rozumim. Mluvi perfektne, bereme kardiotonika apod.-trocha patofyziologie tez….
Pauza, cerstvy vzduch, prsi… Uzasne usvezujici po tech dnech plnych nesnesitelnych veder (takovych 35, 37 stupnu). Prsi hooodne. Premistujeme se do laboratori-rozumej mistnosti se stolama, ktere jsou okachlickovane… je nas 18. s vyucujici profesorkou o jednoho vic. Krabice jasne naznacuji, co se bude dit. V budouci hodine padnou za obet 3 ropuchy. Pro me nehezky pohled, na stul davame prkenko, poklada se na nej ropucha (opravdu velka a hnusna:) a ted zacina “zlaty” hreb dne. Zadna anestezie a pravidla 3 R, damy a panove…. Spoluzak bezi ven, prinese 3 klacky a ukol je jasny-omracit zvire ranou do temene. Pro me opravdu SILNE kafe! Nemuzu se divat. Pada rana za ranou, nepovede se to napoprve-nikomu. Decka se smeji, mne je na zvraceni….. Jsem asi moc citliva, ci co… Clovek se razem ocita ve stredoveku. TADY jsou ty rozdily-nejsou penize, takze se voli jina alternativa…. Konecne je ta nase omracena (alespon doufam), nastrihavani briska a ……….. Ona se zacina opet probouzet!!!!!!!!! Boze, hnus…. Jeden hmat, otoceni, rana, uspech…. A spoluzak pokracuje dal-preparace, hledani srdce… pocitani pulzu, sledovani sily stahu srdce. Potom aplikace adreanlinu, sledovani zmen…. Nakonec se nechava ropucha vpodstate napospap sama sobe. Tomu se rika humanni zachazeni, ale asi se clovek nemuze divit-recykluji (znovu pouzivaji) gum.rukavice, jehly…. No, nemyslim, ze to bude stejny v nemocnici, ale tady je to hola realita….
Cekame 45minut na autobus, desna bourka, schovavame se uvnitr. Spoluzaci se chovaji jak telata, prervavaji se, kazdy ma pustenou hudbu-nahlas, na svem mobilu a v tomto srumci na me mluvi Paula-spoluzacka, samozrejme, ze ji nerozumim…:-) Usinam, mam toho dost, nekolikrat se boucham do hlavy-to kdyz nas bus projizdi diry v “silnici”:-). Navrat do civilizace. Jsem mrtva, jdu spat, jeste stihnu promoknout na kost-nez dojdu od busu domu, prsiiii… konecne.
Dobre rano vsem, po male odmlce jsem se rozhodla se s vami podelit o dalsi peruanske zazitky! Tak, kde zacit?? No, ne ze by se toho tolik delo, Iquitos si bezi ve svem klidnem tempicku.. Dny ubyhaji, uz to bude mesic, co jsem se na tohle silene misto vydala!
Skola, to myslim, zajima nejvic. No, uz jsem mela prednasky ze vsech predmetu, ktere tu mam zapsano, vlastne mi chybi jeste fyrmakologie, ale ta je na jine fakulte. Takze: prednasky jsou povinne (neco jako stredni skola), ale ve vsech plati (ne)psane pravidlo absence 30 %. Takze to neni uplne tak silene… Zatim to muzu zhodnotit tak, ze na kazdou prednasku vyucujici prisel, byl to pokazde chlap (vseobecne je tu trend silnejsiho zastoupeni muzske casti populace a to ve vsech mnou poznanych predmetech, coz je, vzhledem k jinemu pomeru v CR trosku zarazejici-vlastne ani ne, kdyz si uvedomim vsudypritomny machismus), pokazde maji prezentaci v Power Pointu. Prikladem toho machismu mohou byt treba vtipecky na “slabsi” polovicky ci, na konci sobotni vecerni prednasky deva takrka polonaha jako zaverecny slide. Myslim, ze tohle by si nedovolil ani nejvetsi sovinista u nas na fakulte, ale mozna se pletu. Muzeme o tom, klidne tady, podiskutovat:-). Auly velke, na maly pocet studentu, s klimatizaci a otresnou akutstikou, takze finalne rozumim perfektne slidum, ale nikoli vyucujicim, pac casto huhnaji, mluvi rychle a jeste se to vse rozleha. Si pripadam trosku jako Ztracena v prekladu:-). Byla jsem prekvapena, rekla bych, ze uroven obsahu prednasek je stejna, jako v CR. Proste, at jste doktor kdekoli, musite vedet to stejne! Rozdil je v tom, ze tady nemaji penize-prikladem je treba radiologie, kde mluvime o nejnovejsich zobrazovacich metodach, ale nejblizsi pristroj se nachazi, vetsinou, v Lime. Vseobecne vzato, atmosfera je vic osobni, diky nizkemu poctu zucastenych, vyucujici se snazi interagovat-ptat se a byti tazani. A snazi se poukazat na prakticke aspekty. Takze, ano, cekala jsem des, ale zatim jsem docela prekvapena. CEkaji me jeste praktika, ktery byvaji v nemocnicich-tam myslim, uvidim ten hlavni rozdil mezi CR a Peru, v tom, ze tady rozhodne neni tolik penez.
A pro zajimavost, z dnesni hodiny epidemiologie-treba hustota zalidneni v distriktu Loretu (jez svou rozlohou tvori 1/3 Peru) je 4 osoby na km ctverecni. A treba jeste to, ze 1/3 porodu pripada na divenky, ktere maji mene nez takovych 14, 15 let. Geografickou krivku je netreba zvedat-Peruanci maji nadherny populacni strom (nebo jak se rika rozlozeni obyvatelstvy podle veku), uplne vzorovy:-).
Jeste to, co jsem tu uz vyzkousela. Kajmana, ktery me nejak nenadchl a v patek vecer jsem, poprve a asi i naposled, slupla larvu brouka skarabea, ktera se malou chvilku pred tim vlnila ve sve misticce, pekne bila, masita:-D. Chut?? Se Zuzkou jsme to prirovnaly ke skvarkum:-).
Vcerejsi, vpodstate jediny volny den z tydne, jelikoz mam vetsinou skolu na vecer-Kolm 7., 8.a verte, ze tento zpusob zivota me mirne zabiji… JAK ma clovek zustat svezi a byti schopen jeste v 10hodin vecer vnimat povidani nejakeho blazna, ktery huhla a mysli, ze jeho predmet je desneee dulezity a to jeste v cizim jazyce?? Odchazim s hlavou, jak balon… K vcerejsku (nedele) jsme byli s deckama a domaci na “obede” (asi ve 3 odpo) v restauraci postavene na kulech na rece Nanay, coz je pritok Amazonky (rekla bych, ze to vpodstate je Amazonka, jen se jmenuje jinak). Ulet, pac se s vama cela restauracka houpala, jak kdybyste byli na lodi:). troska nevolnosti, ale jidlo-SKVELE!! Ochutnala jsem paiche-mistni specialita. Rybka, ktera je chranena, velmi vzacna, ale vsichni ji tady ji ve velkem. Uzasna…. Nas 8 si objednalo nekolik taliru a vzajemne jsme se o ne delili, takze clovek vyzkousel vse a nakonec odchazel prejezen-coz je, diky zdejsi VYBORNE a vyhlasene kuchyni, zcela pochopitelne! K tomu osvezujici, husta stava z maracuyi. Ja to, a budu se opakovat, ovoce tady zeru. Neda se to napsat ani jinak!!! Uzasne, stavnate, skvele!!!! A na zaver, jako tresnicka na dortu, jsme na zpatecni ceste, respektive ridici nasich motokach, poradali zavody v ulicich IQuitosu, kdyz jsme se vzajemne predjizdeli. Kdo nezazil, nepochopil, ale uzasnej pocit. Slunicko, clovek ma plne brisko a do vlasu vam vane svezi vanek…. uaaaa:-)
A dneska venkovni bazen a Dagmar se, samozrejme, spalila!:-)
Skola, to myslim, zajima nejvic. No, uz jsem mela prednasky ze vsech predmetu, ktere tu mam zapsano, vlastne mi chybi jeste fyrmakologie, ale ta je na jine fakulte. Takze: prednasky jsou povinne (neco jako stredni skola), ale ve vsech plati (ne)psane pravidlo absence 30 %. Takze to neni uplne tak silene… Zatim to muzu zhodnotit tak, ze na kazdou prednasku vyucujici prisel, byl to pokazde chlap (vseobecne je tu trend silnejsiho zastoupeni muzske casti populace a to ve vsech mnou poznanych predmetech, coz je, vzhledem k jinemu pomeru v CR trosku zarazejici-vlastne ani ne, kdyz si uvedomim vsudypritomny machismus), pokazde maji prezentaci v Power Pointu. Prikladem toho machismu mohou byt treba vtipecky na “slabsi” polovicky ci, na konci sobotni vecerni prednasky deva takrka polonaha jako zaverecny slide. Myslim, ze tohle by si nedovolil ani nejvetsi sovinista u nas na fakulte, ale mozna se pletu. Muzeme o tom, klidne tady, podiskutovat:-). Auly velke, na maly pocet studentu, s klimatizaci a otresnou akutstikou, takze finalne rozumim perfektne slidum, ale nikoli vyucujicim, pac casto huhnaji, mluvi rychle a jeste se to vse rozleha. Si pripadam trosku jako Ztracena v prekladu:-). Byla jsem prekvapena, rekla bych, ze uroven obsahu prednasek je stejna, jako v CR. Proste, at jste doktor kdekoli, musite vedet to stejne! Rozdil je v tom, ze tady nemaji penize-prikladem je treba radiologie, kde mluvime o nejnovejsich zobrazovacich metodach, ale nejblizsi pristroj se nachazi, vetsinou, v Lime. Vseobecne vzato, atmosfera je vic osobni, diky nizkemu poctu zucastenych, vyucujici se snazi interagovat-ptat se a byti tazani. A snazi se poukazat na prakticke aspekty. Takze, ano, cekala jsem des, ale zatim jsem docela prekvapena. CEkaji me jeste praktika, ktery byvaji v nemocnicich-tam myslim, uvidim ten hlavni rozdil mezi CR a Peru, v tom, ze tady rozhodne neni tolik penez.
A pro zajimavost, z dnesni hodiny epidemiologie-treba hustota zalidneni v distriktu Loretu (jez svou rozlohou tvori 1/3 Peru) je 4 osoby na km ctverecni. A treba jeste to, ze 1/3 porodu pripada na divenky, ktere maji mene nez takovych 14, 15 let. Geografickou krivku je netreba zvedat-Peruanci maji nadherny populacni strom (nebo jak se rika rozlozeni obyvatelstvy podle veku), uplne vzorovy:-).
Jeste to, co jsem tu uz vyzkousela. Kajmana, ktery me nejak nenadchl a v patek vecer jsem, poprve a asi i naposled, slupla larvu brouka skarabea, ktera se malou chvilku pred tim vlnila ve sve misticce, pekne bila, masita:-D. Chut?? Se Zuzkou jsme to prirovnaly ke skvarkum:-).
Vcerejsi, vpodstate jediny volny den z tydne, jelikoz mam vetsinou skolu na vecer-Kolm 7., 8.a verte, ze tento zpusob zivota me mirne zabiji… JAK ma clovek zustat svezi a byti schopen jeste v 10hodin vecer vnimat povidani nejakeho blazna, ktery huhla a mysli, ze jeho predmet je desneee dulezity a to jeste v cizim jazyce?? Odchazim s hlavou, jak balon… K vcerejsku (nedele) jsme byli s deckama a domaci na “obede” (asi ve 3 odpo) v restauraci postavene na kulech na rece Nanay, coz je pritok Amazonky (rekla bych, ze to vpodstate je Amazonka, jen se jmenuje jinak). Ulet, pac se s vama cela restauracka houpala, jak kdybyste byli na lodi:). troska nevolnosti, ale jidlo-SKVELE!! Ochutnala jsem paiche-mistni specialita. Rybka, ktera je chranena, velmi vzacna, ale vsichni ji tady ji ve velkem. Uzasna…. Nas 8 si objednalo nekolik taliru a vzajemne jsme se o ne delili, takze clovek vyzkousel vse a nakonec odchazel prejezen-coz je, diky zdejsi VYBORNE a vyhlasene kuchyni, zcela pochopitelne! K tomu osvezujici, husta stava z maracuyi. Ja to, a budu se opakovat, ovoce tady zeru. Neda se to napsat ani jinak!!! Uzasne, stavnate, skvele!!!! A na zaver, jako tresnicka na dortu, jsme na zpatecni ceste, respektive ridici nasich motokach, poradali zavody v ulicich IQuitosu, kdyz jsme se vzajemne predjizdeli. Kdo nezazil, nepochopil, ale uzasnej pocit. Slunicko, clovek ma plne brisko a do vlasu vam vane svezi vanek…. uaaaa:-)
A dneska venkovni bazen a Dagmar se, samozrejme, spalila!:-)
Ok, puvodne jsem tento prispevek zamyslela jako ryze filozofickou uvahu nad kvalitou zdejsiho vysoke skolstvi, po absolvovani uvodnich hodin-a to etiky, dermatologie a epidemiologie… ovsem nakonec se to zvrhava v prispevek, po jehoz precteni ocekavam ZAPLAVU uklidnujicich a vsechapajicich slov. OK?:-)
No, dobre… Rozvrh. Mam tady zapsano 6 predmetu-dermatologii, epidemiologii, farmakologii, anesteziologii, radiologii a etiku. Podotykam, ze vyuku mam po-sobota!! Vetsinou vecer, zacatek kolem 7. Jiny kraj, jiny mrav.. Nejprve oficialni uvitani u dekana fakulty, jez je maly (jak “necekane” tady) muz, mne nesympatickeho vzezreni, s pseudozelenyma ocima a velkym zlatym prstenem na prstu prave ruky. Byla jsem prekvapena, jak jindy velmi neformalni Peruanci dokazi zvaznit a byti upjati. Usmevy, polibek na uvitanou a sedame, v sefove zasedacce, ke stolu. Ok, predstaveni, kdo vubec jsem, co a diky cemu tu jsem a ze budu teda dalsi mesice sdilet stejnou akademickou pudu jako smrtelnici zdejsi. Neprijemne dotazy-typu, jak je na tom se spanelstinou (ano, nepta a nevsima si ME!), jak to zamysli dal, proc ma, dle jeho nazoru, tak chaoticky zvolene predmety, chce cestovat? ok, ale pouze v dobe, kdy sse nepisi zkouskove testy (rozumej, ze ty se pisi v prubehu semestru a s ohledem na to, ze mam 5 predmetu na lekarske, nooo uvidime).. Nakonec odchazime, oddechuju si, na tohle tady nejsem stavena. Clovek je vic prekvapen, nez v CR.
Fakulta, nooo, vite z fotek. Exoticka, tropicka, vzdusna, bez fungujicich WC, ale zato s pocitacovou ucebnou! Jsem seznamena asi s 20 studenty, jejich jmena mi splyvaji a taktez (bohuzel) obliceje. “ja s tebou budu mit tohle” je nejcastejsi veta. zato me a moje jmeno si pamatuje kazdy hned a potom vesele zdravi a liba na tvar. Pro zeny-liba, ne jen pratelsky tvar na tvar, pratele…. Jak nehygienicke, zvlastne v techto extremne teplych (a potivych) mistech:-).
Ctvrtek pul 7.vecer-prvni hodina etiky, mavam jak o zivot, abych zastavila motokaru… chvilka diskuse o tom, za kolik se necham svest, nekolik slizkych pohledu a nasedam. Za 10minut jsem tam… Jsem tu driv, cekam, nez se objevi nekdo znamy-jediny, koho si pamatuju je Erik. Ten se zjevi, zdravi, cekame chvilku. neformalni “rozhovor” s profesorem etiky. tady se zna KAZDY s kazdym-cela fakulta mediciny ma asi 250 studentu a to v 7 letech (omlouvam se, jestli se opakuju!). malinkaaaa….. Ve skupine je nas 13 i s profesorem, zabirame velkou aulu (neni mi jasny, PROC tak velkou?!), zapina se klima a 120minut etiky zacina… no, jeste, ze mel p.profesor prezentaci v PP, jinak bych byla ztracena, s ohledem na velikost auly, moje znalosti, jeho vecne pochodovani a akustiku…. Par machistickych (ano, machismus je tu hooodne) ftipku, ktere mi uplne nedochazi, ale vim, ze nejsou vtipne. ovsem mistni slecny to nejak neresi…:-), pokud nerozumim, profesor se mi to snazi prevypravet lamanou aj. Ok, resime lidska prava, prava pacienta a lekare.. proste to, co znam uz moc dobre a co je muy aburrido (=nudne). Wow, konec, super!! Cesta domu, v motokare a domaaaa..
Vecere. V patek nas barak opousti Simon a Samuel, takze varime (opet) pro ne. uuuzasne zradlo. neda se to jinak nazvat!!!!!!!! Pasta, ryze s morskymi plody, stylove cerstva stava z maracuyi.. mnam mnam…. Trosku me tizi zaludek, takhle vecer jist…
.
Dnesni den, po cca 5 hod.spanku (nechapu, jdete spat ve 2 a v 7 uz je barak rusnej:-), navstivime trh Belen. v chudinske ctvrti. Lidi se mackaji na lidi, potime se… Uz tyden tu neprselo, jde to videt. normalne tu prsi kazdy den!!! Tady koupite vsechno. Ire se Zuzou kupuji gumaky, ktery potrebuji na sve vypravy do pralesa a pri ceste zpet se stavujeme v mistnim supermarketu… Sortiment omezenejsi, nez v CR, ale i tak se da vyzit. No, nekupte 2.5kg ananas za cca 28Kc!! a uuuuuuuuuuuzasnej!!!!
Ted to nejlepsi na konec. Dojedeme domu, jsme splavene, mrtve a me ceka 5 hodin-nejprve epidemiol., potom dermatol. Nechce se mi, ale musim, neda se. Zajimava vec, dneska probiha na casti fakult stavka (neptejte se me za co), tak se ptam jeste me tutorky, zda jsou hodiny… ano, ted jsem z jedne dosla, zni jeji odpoved, sama uci epidemiologii. Ok, motokara, smlouvani, fakulta…. Prichazim k misttni nastence, kde se dozvite vse podstatne a el clase inaugural de epidemiologia 2-a lunes 13.9.(uvodni hodina epidem.2 v pondeli13.9.)!!!!!!!!!!!! Jako, jeste vcera v 9 vecer o tom tam nebyla ni zminka. Stejne tak dopada derma. Tak nevim, kdo JINY, ptam se, nez VYUCIJICI daneho predmetu by MEL vedet, zda se uci?????????? Rekla bych “Bienvenidos a Peru¨”!!!!!!!! Vitejte v Peru!!
No, dobre… Rozvrh. Mam tady zapsano 6 predmetu-dermatologii, epidemiologii, farmakologii, anesteziologii, radiologii a etiku. Podotykam, ze vyuku mam po-sobota!! Vetsinou vecer, zacatek kolem 7. Jiny kraj, jiny mrav.. Nejprve oficialni uvitani u dekana fakulty, jez je maly (jak “necekane” tady) muz, mne nesympatickeho vzezreni, s pseudozelenyma ocima a velkym zlatym prstenem na prstu prave ruky. Byla jsem prekvapena, jak jindy velmi neformalni Peruanci dokazi zvaznit a byti upjati. Usmevy, polibek na uvitanou a sedame, v sefove zasedacce, ke stolu. Ok, predstaveni, kdo vubec jsem, co a diky cemu tu jsem a ze budu teda dalsi mesice sdilet stejnou akademickou pudu jako smrtelnici zdejsi. Neprijemne dotazy-typu, jak je na tom se spanelstinou (ano, nepta a nevsima si ME!), jak to zamysli dal, proc ma, dle jeho nazoru, tak chaoticky zvolene predmety, chce cestovat? ok, ale pouze v dobe, kdy sse nepisi zkouskove testy (rozumej, ze ty se pisi v prubehu semestru a s ohledem na to, ze mam 5 predmetu na lekarske, nooo uvidime).. Nakonec odchazime, oddechuju si, na tohle tady nejsem stavena. Clovek je vic prekvapen, nez v CR.
Fakulta, nooo, vite z fotek. Exoticka, tropicka, vzdusna, bez fungujicich WC, ale zato s pocitacovou ucebnou! Jsem seznamena asi s 20 studenty, jejich jmena mi splyvaji a taktez (bohuzel) obliceje. “ja s tebou budu mit tohle” je nejcastejsi veta. zato me a moje jmeno si pamatuje kazdy hned a potom vesele zdravi a liba na tvar. Pro zeny-liba, ne jen pratelsky tvar na tvar, pratele…. Jak nehygienicke, zvlastne v techto extremne teplych (a potivych) mistech:-).
Ctvrtek pul 7.vecer-prvni hodina etiky, mavam jak o zivot, abych zastavila motokaru… chvilka diskuse o tom, za kolik se necham svest, nekolik slizkych pohledu a nasedam. Za 10minut jsem tam… Jsem tu driv, cekam, nez se objevi nekdo znamy-jediny, koho si pamatuju je Erik. Ten se zjevi, zdravi, cekame chvilku. neformalni “rozhovor” s profesorem etiky. tady se zna KAZDY s kazdym-cela fakulta mediciny ma asi 250 studentu a to v 7 letech (omlouvam se, jestli se opakuju!). malinkaaaa….. Ve skupine je nas 13 i s profesorem, zabirame velkou aulu (neni mi jasny, PROC tak velkou?!), zapina se klima a 120minut etiky zacina… no, jeste, ze mel p.profesor prezentaci v PP, jinak bych byla ztracena, s ohledem na velikost auly, moje znalosti, jeho vecne pochodovani a akustiku…. Par machistickych (ano, machismus je tu hooodne) ftipku, ktere mi uplne nedochazi, ale vim, ze nejsou vtipne. ovsem mistni slecny to nejak neresi…:-), pokud nerozumim, profesor se mi to snazi prevypravet lamanou aj. Ok, resime lidska prava, prava pacienta a lekare.. proste to, co znam uz moc dobre a co je muy aburrido (=nudne). Wow, konec, super!! Cesta domu, v motokare a domaaaa..
Vecere. V patek nas barak opousti Simon a Samuel, takze varime (opet) pro ne. uuuzasne zradlo. neda se to jinak nazvat!!!!!!!! Pasta, ryze s morskymi plody, stylove cerstva stava z maracuyi.. mnam mnam…. Trosku me tizi zaludek, takhle vecer jist…
.Dnesni den, po cca 5 hod.spanku (nechapu, jdete spat ve 2 a v 7 uz je barak rusnej:-), navstivime trh Belen. v chudinske ctvrti. Lidi se mackaji na lidi, potime se… Uz tyden tu neprselo, jde to videt. normalne tu prsi kazdy den!!! Tady koupite vsechno. Ire se Zuzou kupuji gumaky, ktery potrebuji na sve vypravy do pralesa a pri ceste zpet se stavujeme v mistnim supermarketu… Sortiment omezenejsi, nez v CR, ale i tak se da vyzit. No, nekupte 2.5kg ananas za cca 28Kc!! a uuuuuuuuuuuzasnej!!!!
Ted to nejlepsi na konec. Dojedeme domu, jsme splavene, mrtve a me ceka 5 hodin-nejprve epidemiol., potom dermatol. Nechce se mi, ale musim, neda se. Zajimava vec, dneska probiha na casti fakult stavka (neptejte se me za co), tak se ptam jeste me tutorky, zda jsou hodiny… ano, ted jsem z jedne dosla, zni jeji odpoved, sama uci epidemiologii. Ok, motokara, smlouvani, fakulta…. Prichazim k misttni nastence, kde se dozvite vse podstatne a el clase inaugural de epidemiologia 2-a lunes 13.9.(uvodni hodina epidem.2 v pondeli13.9.)!!!!!!!!!!!! Jako, jeste vcera v 9 vecer o tom tam nebyla ni zminka. Stejne tak dopada derma. Tak nevim, kdo JINY, ptam se, nez VYUCIJICI daneho predmetu by MEL vedet, zda se uci?????????? Rekla bych “Bienvenidos a Peru¨”!!!!!!!! Vitejte v Peru!!
Naskytla se chvilka casu, tak opet neco nadatluju:-). Cim zacit? Jo, tim, ze jsem jedla kajmana:-). Rekla bych, ze trosicku, chutove, jak kure. Bily maso, ale tuzsi. Mela jsem to jako spiz, tak kdyz uz je clovek tady, tak to musi poradne vsechno vyzkouset, ze….:-)
Jinak v sobotu vecer se konecne vyrazilo do ulic. Vychazeli jsme az o pul 12.:-) Tady se zacina trosec pozdej, clovek nez se naveceri-s tim, ze vecere byva obvykle kolem 10.vecer. Clovek nema ani pres den moc hladu…. I kdyz ja jo, mozna, ze mam jeste telo nastaveny na evropsky rytmus:-). Vpodstate to byla takova soukroma akce naseho baraku. Ulet, v baru, kterej stal na kulech, nachazi se teda v zaplavove zone. Jenze ted, kdyz je obdobi sucha a k tomu jeste asi OPRAVDU neco jako glob.oteplovani existuje, pac i pres fakt, ze je obdobi sucha, tak prsi nezvykle malo (obvykle tady prsi kazdy den) a my, cely nas barak, zhyckani Evropane, jsme to pocitili v podobe nedostatku tekouci, uzitkove (na sprchovani) vody. takze jako v minulem stoleti, nabereme vodu do kade a polevame se. jj, i Amazonka se meni (ano, uzitkova vodu cerpame z nejvetsi reky na svete!). ale zpet k sobotni noci. vpodstate se hrala hlavne mistni hudba, na niz jsem se pokousela tancit, jenze ve srovnani s mistnimi devami (ale i muzi, samozrejme!) jsem vypadala trosku jako kdyz cekate ve velmi dlouhe fronte na WC a chce se vam-a to dabelsky!:-) Ovsem mistoprisezne slibuji (hlavne oorphanum:-), ze na svem pohybovem nadani zapracuju a v prosinci ze me bude (skoro) profesionalni exo-tanecnice!:-D Zajimavy postreh-my se Zuzkou, druhou ceskou zenstinou, jsme nejspis pro mistni vypadaly jako alkoholicky, pac tady je zvykem koupit lahev piva (620ml) a tu si rozdelit skoro se vsemi, takze konecny objem alkoholu, ktery se k vam ve sklenicce dostane, je mizivy. a my, zeny cinu, jsme si lily pivo pekne povrch:-). Tak ja to zprvu nevedela, ze… potom jsem se uz zlepsila:-). apropo, mistni beer nic moc. Navrat o pul 5.a vstavani v 10, to jsem jeste netusila, ze se chysta dalsi akce-nedelni vecery jsou vyhrazeny vareni-kdy se vari narodni jidla.
Marne jsem doufala, ze me to mine, jelikoz muj “vrely” vztah ke stani u plotny, me zabiji:-). No, pro jistotu jsme se se Zuzou vyzbrojily proprietami k vareni, ano, vrcholu kulinarskeho umeni, bramboraku:-). Bylo to od nas VELICE prozirave, pac jsem nakonec (takrka nasilim:-), byly nutne je vypotit. Byla jsem varovana-Zuzkou, ze neni vhodne rikat, ze nevarim, pac napriklad nasi milovani Valerio a Andrea (Italove) miluji vareni, vari porad a predpokladaji, ze kazdy to ma stejne:-). SE zatatymi zuby jsme nastrouhaly brambory…. vse pripravily, ale jelikoz to byla pro nas akce neplanovana (puvodne mel varit nekdo jiny), tak se cekalo na nas! Vsichni nervozni (rozumej hladovi), ale my nejsme natolik (zatim) prubojne, abychom si rekly o plotenku, takze jsme poslusne cekaly, az na nas jedna vyjde.No, ne, ze by me trosku neprudilo to, jak se nam KAZDY dival pod ruky a ptal se, copak to varime…:-) 20krat rict to same (a tvarit se, ze je to sofitikovany pokrm), nas stalo se Zuzou nemale usili!!!
Vysledek??? Stul plny uuuzasneho jidla!!! Jedni Talosi svoji specialitku, dalsi zcela neco jineho (pry je kuchyne v ITalii DOSTI rozdilna, dle mista puvodu, coz jsem nevedela, myslela jsem Italie=pizza, pasta, ale zdaleka to tak neni), spanelska basta, peruanska a to nejlepsi nakonec-vprostred nase bramboraky-po kterych, svete div se, se zaprasilo a lidi z nich byli nadseni!! Neverim, ze vsech cca 20 lidicek (ano, postupne prichazeli dalsi a dalsi-dalsi polibky na tvar, dalsi obligatni “que tal?”) by to reklo jen proto, aby byli slusni:-).
Vpodstate to byla rozlucka-italsky par, z Rima, odleta zpet domu, 10., tak proto, ale pry je to tu normalni. a jako tresnicka na dortu potom pusobil zpev Chantall-francouzske umelkyne, jeji Edith Piaf byla skvelaaaaaaa…..
A pak se spalo…
Jinak v sobotu vecer se konecne vyrazilo do ulic. Vychazeli jsme az o pul 12.:-) Tady se zacina trosec pozdej, clovek nez se naveceri-s tim, ze vecere byva obvykle kolem 10.vecer. Clovek nema ani pres den moc hladu…. I kdyz ja jo, mozna, ze mam jeste telo nastaveny na evropsky rytmus:-). Vpodstate to byla takova soukroma akce naseho baraku. Ulet, v baru, kterej stal na kulech, nachazi se teda v zaplavove zone. Jenze ted, kdyz je obdobi sucha a k tomu jeste asi OPRAVDU neco jako glob.oteplovani existuje, pac i pres fakt, ze je obdobi sucha, tak prsi nezvykle malo (obvykle tady prsi kazdy den) a my, cely nas barak, zhyckani Evropane, jsme to pocitili v podobe nedostatku tekouci, uzitkove (na sprchovani) vody. takze jako v minulem stoleti, nabereme vodu do kade a polevame se. jj, i Amazonka se meni (ano, uzitkova vodu cerpame z nejvetsi reky na svete!). ale zpet k sobotni noci. vpodstate se hrala hlavne mistni hudba, na niz jsem se pokousela tancit, jenze ve srovnani s mistnimi devami (ale i muzi, samozrejme!) jsem vypadala trosku jako kdyz cekate ve velmi dlouhe fronte na WC a chce se vam-a to dabelsky!:-) Ovsem mistoprisezne slibuji (hlavne oorphanum:-), ze na svem pohybovem nadani zapracuju a v prosinci ze me bude (skoro) profesionalni exo-tanecnice!:-D Zajimavy postreh-my se Zuzkou, druhou ceskou zenstinou, jsme nejspis pro mistni vypadaly jako alkoholicky, pac tady je zvykem koupit lahev piva (620ml) a tu si rozdelit skoro se vsemi, takze konecny objem alkoholu, ktery se k vam ve sklenicce dostane, je mizivy. a my, zeny cinu, jsme si lily pivo pekne povrch:-). Tak ja to zprvu nevedela, ze… potom jsem se uz zlepsila:-). apropo, mistni beer nic moc. Navrat o pul 5.a vstavani v 10, to jsem jeste netusila, ze se chysta dalsi akce-nedelni vecery jsou vyhrazeny vareni-kdy se vari narodni jidla.
Marne jsem doufala, ze me to mine, jelikoz muj “vrely” vztah ke stani u plotny, me zabiji:-). No, pro jistotu jsme se se Zuzou vyzbrojily proprietami k vareni, ano, vrcholu kulinarskeho umeni, bramboraku:-). Bylo to od nas VELICE prozirave, pac jsem nakonec (takrka nasilim:-), byly nutne je vypotit. Byla jsem varovana-Zuzkou, ze neni vhodne rikat, ze nevarim, pac napriklad nasi milovani Valerio a Andrea (Italove) miluji vareni, vari porad a predpokladaji, ze kazdy to ma stejne:-). SE zatatymi zuby jsme nastrouhaly brambory…. vse pripravily, ale jelikoz to byla pro nas akce neplanovana (puvodne mel varit nekdo jiny), tak se cekalo na nas! Vsichni nervozni (rozumej hladovi), ale my nejsme natolik (zatim) prubojne, abychom si rekly o plotenku, takze jsme poslusne cekaly, az na nas jedna vyjde.No, ne, ze by me trosku neprudilo to, jak se nam KAZDY dival pod ruky a ptal se, copak to varime…:-) 20krat rict to same (a tvarit se, ze je to sofitikovany pokrm), nas stalo se Zuzou nemale usili!!!
Vysledek??? Stul plny uuuzasneho jidla!!! Jedni Talosi svoji specialitku, dalsi zcela neco jineho (pry je kuchyne v ITalii DOSTI rozdilna, dle mista puvodu, coz jsem nevedela, myslela jsem Italie=pizza, pasta, ale zdaleka to tak neni), spanelska basta, peruanska a to nejlepsi nakonec-vprostred nase bramboraky-po kterych, svete div se, se zaprasilo a lidi z nich byli nadseni!! Neverim, ze vsech cca 20 lidicek (ano, postupne prichazeli dalsi a dalsi-dalsi polibky na tvar, dalsi obligatni “que tal?”) by to reklo jen proto, aby byli slusni:-).
Vpodstate to byla rozlucka-italsky par, z Rima, odleta zpet domu, 10., tak proto, ale pry je to tu normalni. a jako tresnicka na dortu potom pusobil zpev Chantall-francouzske umelkyne, jeji Edith Piaf byla skvelaaaaaaa…..
A pak se spalo…
Ok, mirne napeti. po cca tydnu pry konecne obnove internetove pripojeni. Clovek je na tom netu natolik zavisly, ze si bez nej pripada jak bez ruky ci nohy. Teda ja byla tou dobou v Chile, ale byt tady, tak stradam:-).
Rada bych vas uvedla do deje co se naseho skromneho prebyvani tyce-takze barak takrka v centru, mame spolecnej obyvak propojeny s dostatecne velkou kuchyni, pak bych asi mela, pro dokresleni, prilozit fotky, hlavne pro ty s mensi predstavivosti (vsechny:-). V prizemi bivakuje par z Belgie, par z Italie. V patre velebime, ted pozor, doslo k podstatnym zmenam, par Italu (mysleno 2 kamosi, kteri jsou tu, stejne jako ja, na Erasmu, z Neapole), 2 Spanelky, kazda ve svem pokoji-pracujice jako dobrovolnice v mistni chudinske ctvrti Belem, pak moje skromna rezidence a potom jeste Zuzka, druha hrdinna Ceska, ktera se vydala do techto Evropanem malo prozkoumanych koncim, stejne jako ja a Irene, Spanelka, na Erasmu. jeste bych zapomnela na Chantall-Francouzka, dobrovolnice. a domaci. teda ted je situce trosku komplikovana, pac je nas tu vic, nez by asi melo…. ale nejak se to casem vystribri….:-)
vcerejsi navrat do zdejsi reality, musim priznat, byl mnohem prijemnejsi nez poprve. Mozek si asi zvyka a bere to na vedomi, ze tohle proste je realita dneska, ve ktere budu nejakou dobu ted vegetit. K memu prekvapeni holky objevily fitko, kde se cvici pilates-takze proste to tady nemuze byt tak hrozny!!:-) a zitra jdeme plavat, tak treba se z toho neosypu, respektive z vody. muhehe.
od pondeli prvni skola, pry to tento tyden ale nebude tak hrozne, pac jeste neni jasny rozvrh, tak az od dalsiho tydne. bylo mi naznaceno, ze pokud chci chybet=cestovat, budu muset hooodne makat. tak jsem zvedava, nemam tucha, jaka tady bude uroven, ale dneska jsem si byla plastik, takovou kosilku, s kratkym rukavem, kam mi dokonce pripichli znak zdejsi univerzity! heeec. to rozhodne nemate, co? jsem zvedava,jak dlouho vydrzi takhle zarive bila, jelikoz zdejsi zpusob prani pradla, zda se mi trosku divnym. cekam, kdy ze me veci zde vyprane pomalu odpadaji:-)
toz to je asi tak vse, co jsem vam momentalne chtela sdelit. jo, jen jeste jedna vec a to totalni deprese z me vybrousene spanelstiny-rekla bych, ze je to takovy jeden velky prubirsky kamen. ale tak coz, loucim se slovy klasika-co te nezabije, to te posili!!!:-)
Rada bych vas uvedla do deje co se naseho skromneho prebyvani tyce-takze barak takrka v centru, mame spolecnej obyvak propojeny s dostatecne velkou kuchyni, pak bych asi mela, pro dokresleni, prilozit fotky, hlavne pro ty s mensi predstavivosti (vsechny:-). V prizemi bivakuje par z Belgie, par z Italie. V patre velebime, ted pozor, doslo k podstatnym zmenam, par Italu (mysleno 2 kamosi, kteri jsou tu, stejne jako ja, na Erasmu, z Neapole), 2 Spanelky, kazda ve svem pokoji-pracujice jako dobrovolnice v mistni chudinske ctvrti Belem, pak moje skromna rezidence a potom jeste Zuzka, druha hrdinna Ceska, ktera se vydala do techto Evropanem malo prozkoumanych koncim, stejne jako ja a Irene, Spanelka, na Erasmu. jeste bych zapomnela na Chantall-Francouzka, dobrovolnice. a domaci. teda ted je situce trosku komplikovana, pac je nas tu vic, nez by asi melo…. ale nejak se to casem vystribri….:-)
vcerejsi navrat do zdejsi reality, musim priznat, byl mnohem prijemnejsi nez poprve. Mozek si asi zvyka a bere to na vedomi, ze tohle proste je realita dneska, ve ktere budu nejakou dobu ted vegetit. K memu prekvapeni holky objevily fitko, kde se cvici pilates-takze proste to tady nemuze byt tak hrozny!!:-) a zitra jdeme plavat, tak treba se z toho neosypu, respektive z vody. muhehe.
od pondeli prvni skola, pry to tento tyden ale nebude tak hrozne, pac jeste neni jasny rozvrh, tak az od dalsiho tydne. bylo mi naznaceno, ze pokud chci chybet=cestovat, budu muset hooodne makat. tak jsem zvedava, nemam tucha, jaka tady bude uroven, ale dneska jsem si byla plastik, takovou kosilku, s kratkym rukavem, kam mi dokonce pripichli znak zdejsi univerzity! heeec. to rozhodne nemate, co? jsem zvedava,jak dlouho vydrzi takhle zarive bila, jelikoz zdejsi zpusob prani pradla, zda se mi trosku divnym. cekam, kdy ze me veci zde vyprane pomalu odpadaji:-)
toz to je asi tak vse, co jsem vam momentalne chtela sdelit. jo, jen jeste jedna vec a to totalni deprese z me vybrousene spanelstiny-rekla bych, ze je to takovy jeden velky prubirsky kamen. ale tak coz, loucim se slovy klasika-co te nezabije, to te posili!!!:-)
Ok, sedim na letisti v Lime, cekam na pripoj do sveho milovaneho Iquitosu, mam jeste asi 3 hodky, tak bych timhle blogem nejak uzavrela kapitolu Chile.
Ve stredu jsem se vypravila, tentokrat sama, smer Valparaiso. Coz je, jak jsem jiz anoncovala dopredu, pamatka zahrnuta v UNESCO. respektive jejich nekolik casti. Chilankou mi bylo receno, ze se jedna vpodstate o takove chilske San Francisco, takze jsem byla zvedava, co me ceka.
Cesta tam pohoda, luxusnim busem, po poslednich okrajovych castech Santiaga se otevrela krajina, v nimz se objevovaly kaktusy, opuncie, planataze olivovniku a vinna reva. Svou smaragdove zelenou barvou a mirnyma kopeckama jsem si jaksi vzpomnela na Novy Zeland, hoooodne podobne (samo bez tech oliv a kaktusu:-).
O Valparaisu se tvrdi, ze je kulturnim centrem Chile. no, nadrazi anonymni a centrum ani nevim, jak definovat. Sice se jedna o vyznamny pristav, ale samo mesto, bez tech UNESCO casti, dle meho nazoru postrada jakehokoli kulturniho ducha. Mozna jsem se jen pohybovala na spatnych mistech. Neprehledne, chaoticke, sedive, prelidnene. Musim rict, ze centrum Santiaga se mi libi mnohem vic, je takove usporadane a krasne na sebe navazujici a doplnujici se. Ok, nema cenu ztracet cas v centru a rovnou na mista, ktery mi Pia vyznacila jako “must see”. Bellavista, Concepcion a na treti si nevzpomenu. o co jde? malebne ulicky s barevnyma drevenyma barackama, plny hotylku (pry idealni misto pro libanky:-), kavaren, majici sve absolutni kouzlo, galerie. obcas potkavam mlade lidi, snazici se zvecnit mistniho ducha na papir pred sebe… a to vse rozpostreno na kopcich, takze jsem cely den chodila nahoru, dolu, nahoru dolu… dobre pro me hyzdove svaly!:-D ovsem po par hodinach je clovek mirne znaven, jelikoz scenerie nejsou totozne, lec dost podobne, takze v 6 vse utnu a jdu se posilnit do jedne z kavarnicek. a pak trada do Santiaga. Vylet hezky, jen jsem asi cekala vic, budu nejspis narocnym turistou:-).
Svuj posledni chilsky den proziju v sushi restauraci (dobre, drahe a rozhodne to nemusim mit kazdy den) a potom nasavanim atmosfery kapitolu. Miluju to, ty davy lidi, kdy se clovek ztraci, ztraci svou identitu a stava se jednim z tisice. Anonymita… Zvidave pohledy, jelikoz i kdyz jsou Chilane podstatne svetlejsi nez Peruanci, porad ja se svou vizazi pritahuju pozornost:-). Plaza de Armas, hlavni namesti, s urostlyma palmama, mezi kterymi se propletaji hraci sachu (rekla bych, ze velka spol.udalost), cistici botu, toulavi psi, maliri a ruzni kumstyri, kteri se snazi predvest, ze to, co delaji je jedinecne a stoji za to, aby prihlizejici hodili nejakou tu minci do klobouku. Rekla bych docela elektrizujici atmosfera. Ulicemi potkavam businessmany v dobre strizenych oblecich, bezdomovce, prodejce cehokoli, co stoji i za sekundu pozornosti.
K tem bezdomovcum-musim se priznat, ze jsem byla prekvapena jak malo jsem jich videla!!! zvlast v centru, kde clovek nejak ocekava jejich pritomnost. nevim, cim si to vysvetlit.
a jeste jedna perlicka, zcela z jineho soudku-asi je to v cele Jiz.Americe a pro me, jako Evropanku zvlastni, ale tady se pouzity toal.papir nehazi do misy, nybrz do kose vedle zachodu. jasne, kvuli tomu, aby se neucpaly trubky, asi, ale nejak si na to nejsem schopna zvyknou, zvlast, kdyz…. no vsak vite. ano, po tom to teda striktne odmitam. Dalsi dukaz toho, ceho bychom si v Evrope meli hooodne vazit!:-)
tak toaletnim papirum zdar a zase napisu.
Ve stredu jsem se vypravila, tentokrat sama, smer Valparaiso. Coz je, jak jsem jiz anoncovala dopredu, pamatka zahrnuta v UNESCO. respektive jejich nekolik casti. Chilankou mi bylo receno, ze se jedna vpodstate o takove chilske San Francisco, takze jsem byla zvedava, co me ceka.
Cesta tam pohoda, luxusnim busem, po poslednich okrajovych castech Santiaga se otevrela krajina, v nimz se objevovaly kaktusy, opuncie, planataze olivovniku a vinna reva. Svou smaragdove zelenou barvou a mirnyma kopeckama jsem si jaksi vzpomnela na Novy Zeland, hoooodne podobne (samo bez tech oliv a kaktusu:-).
O Valparaisu se tvrdi, ze je kulturnim centrem Chile. no, nadrazi anonymni a centrum ani nevim, jak definovat. Sice se jedna o vyznamny pristav, ale samo mesto, bez tech UNESCO casti, dle meho nazoru postrada jakehokoli kulturniho ducha. Mozna jsem se jen pohybovala na spatnych mistech. Neprehledne, chaoticke, sedive, prelidnene. Musim rict, ze centrum Santiaga se mi libi mnohem vic, je takove usporadane a krasne na sebe navazujici a doplnujici se. Ok, nema cenu ztracet cas v centru a rovnou na mista, ktery mi Pia vyznacila jako “must see”. Bellavista, Concepcion a na treti si nevzpomenu. o co jde? malebne ulicky s barevnyma drevenyma barackama, plny hotylku (pry idealni misto pro libanky:-), kavaren, majici sve absolutni kouzlo, galerie. obcas potkavam mlade lidi, snazici se zvecnit mistniho ducha na papir pred sebe… a to vse rozpostreno na kopcich, takze jsem cely den chodila nahoru, dolu, nahoru dolu… dobre pro me hyzdove svaly!:-D ovsem po par hodinach je clovek mirne znaven, jelikoz scenerie nejsou totozne, lec dost podobne, takze v 6 vse utnu a jdu se posilnit do jedne z kavarnicek. a pak trada do Santiaga. Vylet hezky, jen jsem asi cekala vic, budu nejspis narocnym turistou:-).
Svuj posledni chilsky den proziju v sushi restauraci (dobre, drahe a rozhodne to nemusim mit kazdy den) a potom nasavanim atmosfery kapitolu. Miluju to, ty davy lidi, kdy se clovek ztraci, ztraci svou identitu a stava se jednim z tisice. Anonymita… Zvidave pohledy, jelikoz i kdyz jsou Chilane podstatne svetlejsi nez Peruanci, porad ja se svou vizazi pritahuju pozornost:-). Plaza de Armas, hlavni namesti, s urostlyma palmama, mezi kterymi se propletaji hraci sachu (rekla bych, ze velka spol.udalost), cistici botu, toulavi psi, maliri a ruzni kumstyri, kteri se snazi predvest, ze to, co delaji je jedinecne a stoji za to, aby prihlizejici hodili nejakou tu minci do klobouku. Rekla bych docela elektrizujici atmosfera. Ulicemi potkavam businessmany v dobre strizenych oblecich, bezdomovce, prodejce cehokoli, co stoji i za sekundu pozornosti.
K tem bezdomovcum-musim se priznat, ze jsem byla prekvapena jak malo jsem jich videla!!! zvlast v centru, kde clovek nejak ocekava jejich pritomnost. nevim, cim si to vysvetlit.
a jeste jedna perlicka, zcela z jineho soudku-asi je to v cele Jiz.Americe a pro me, jako Evropanku zvlastni, ale tady se pouzity toal.papir nehazi do misy, nybrz do kose vedle zachodu. jasne, kvuli tomu, aby se neucpaly trubky, asi, ale nejak si na to nejsem schopna zvyknou, zvlast, kdyz…. no vsak vite. ano, po tom to teda striktne odmitam. Dalsi dukaz toho, ceho bychom si v Evrope meli hooodne vazit!:-)
tak toaletnim papirum zdar a zase napisu.
Ok, jsem plodnou pisatelkou, musim se sama pochvalit:-). na vas si udelam cas VZDYCKY:-). ne, budte radi, v Peru to pak bude vetsi krize, hlavne s casem…
Dnesni den jsem se rozhodla zasvetit provetrani meho stareho tela a to na velice cerstvem vzduchu-v chilskych Andach. Kam jsem se vypravila se sestrou me kamosky a jejim pritelem. Vsichni tri jsme se oznacili jako basicos (zacatecnici) co se jizdy na snowboardu tyka. s tim rozdilem ovsem (ktery byl znatelny od prvniho momentu na sjezdovce), ze oni na nem uz stali, kdezto ja, chudacek maly, asi pred 5 rokama naposled. nooo, co jsem chtela, jsem mela:-)
Hlavne jsem se tesila, jak nafotim Andy zblizka. To by nesmelo byt, za a/priserne pocasi (ktere nebylo, kdyz jsme vyrazeli ze Santiaga) a za b/ by mi nesmel umrit digital. tak trochu vylet za vsechny prachy, i kdyz jako celodenni permice i s pujcenim prkna, bryli, kalhot, rukavic vysla asi n 30 000 pesos(=1200kc), coz, myslim, neni uplne katastrofalni. Tak co by clovek nedal za to, aby poprve(a asi naposled) v zivote jezdil v Andach, ne!? Na svahu jsem vydrzela asi 4 hodiny, behem nichz jsem stihla to, aby me trefil do hlavy vlek (takovej ten 3sedackovej, ale nebyla jsem ZDALEKA sama!!!!:-), padat, rezignovat, odmitat, brutalne se nastvat, omlatit si kolena a zadek a nakonec se nechat odvezt dolu, pac odpoledne byla viditelnost tak na 50cm pred vama. V cemz jsem se, se svymi ¨bohatymi¨zkusenostmi bala jet! ale muzu rict, ze jsem se pokousela snowboardit v Andach a to ve vysce 3000m!!!!
Jeste par poznamek pod carou-vcera jsme byli nakoupit propriety na sandwiche na dnesek a jako, NEUVERITELNY vyber ovoce (mne naznamych tvaru a nazvu) a zeleniny!!! Asi tak 20druhu sunky, kterou vam, usmivajici se prodavacka, da samozrejme ochutnat!! z toho nepreberneho mnozstvi ovoce jsme odvarena jeste ted, nedovedu si predstavit CO nabizeji, kdyz je leto. pac ted jeste dozniva zima. opravdu ulet! prala bych vam videt (ne, nefotila jsem je!:-)
Ovsem Chile je trosku takovy pseudo socialisticky stat, kdyz, alespon mne, jako Evropance to tak pripada, vytvari mista, ktera nejsou potreba-tak treba vam na benzin.pumpe nacepuje typek, kteremu hned platime ci prave v obchode dalsi hosa, ktery vam vas nakup prehledne nasklada do igelitek:-). moc nechapu, ale budiz.. a pak se mistni divi, kdyz reknu, ze mame materskou 3 roky, kdyz oni ji maji max.6mesicu!! a povazuji nas za burzousty:-)
Tot vse, co jsem chtela rict…. jo, fotky majestatnich And necekejte, neb mi umrel digital, ale spis jde o to, ze kdyz neni smog, tak je dabelsky zatazeno. A vypada to, dle predpovedi, ze bude stejne pocasi do meho odjezdu.
Zdar a silu!
Dnesni den jsem se rozhodla zasvetit provetrani meho stareho tela a to na velice cerstvem vzduchu-v chilskych Andach. Kam jsem se vypravila se sestrou me kamosky a jejim pritelem. Vsichni tri jsme se oznacili jako basicos (zacatecnici) co se jizdy na snowboardu tyka. s tim rozdilem ovsem (ktery byl znatelny od prvniho momentu na sjezdovce), ze oni na nem uz stali, kdezto ja, chudacek maly, asi pred 5 rokama naposled. nooo, co jsem chtela, jsem mela:-)
Hlavne jsem se tesila, jak nafotim Andy zblizka. To by nesmelo byt, za a/priserne pocasi (ktere nebylo, kdyz jsme vyrazeli ze Santiaga) a za b/ by mi nesmel umrit digital. tak trochu vylet za vsechny prachy, i kdyz jako celodenni permice i s pujcenim prkna, bryli, kalhot, rukavic vysla asi n 30 000 pesos(=1200kc), coz, myslim, neni uplne katastrofalni. Tak co by clovek nedal za to, aby poprve(a asi naposled) v zivote jezdil v Andach, ne!? Na svahu jsem vydrzela asi 4 hodiny, behem nichz jsem stihla to, aby me trefil do hlavy vlek (takovej ten 3sedackovej, ale nebyla jsem ZDALEKA sama!!!!:-), padat, rezignovat, odmitat, brutalne se nastvat, omlatit si kolena a zadek a nakonec se nechat odvezt dolu, pac odpoledne byla viditelnost tak na 50cm pred vama. V cemz jsem se, se svymi ¨bohatymi¨zkusenostmi bala jet! ale muzu rict, ze jsem se pokousela snowboardit v Andach a to ve vysce 3000m!!!!
Jeste par poznamek pod carou-vcera jsme byli nakoupit propriety na sandwiche na dnesek a jako, NEUVERITELNY vyber ovoce (mne naznamych tvaru a nazvu) a zeleniny!!! Asi tak 20druhu sunky, kterou vam, usmivajici se prodavacka, da samozrejme ochutnat!! z toho nepreberneho mnozstvi ovoce jsme odvarena jeste ted, nedovedu si predstavit CO nabizeji, kdyz je leto. pac ted jeste dozniva zima. opravdu ulet! prala bych vam videt (ne, nefotila jsem je!:-)
Ovsem Chile je trosku takovy pseudo socialisticky stat, kdyz, alespon mne, jako Evropance to tak pripada, vytvari mista, ktera nejsou potreba-tak treba vam na benzin.pumpe nacepuje typek, kteremu hned platime ci prave v obchode dalsi hosa, ktery vam vas nakup prehledne nasklada do igelitek:-). moc nechapu, ale budiz.. a pak se mistni divi, kdyz reknu, ze mame materskou 3 roky, kdyz oni ji maji max.6mesicu!! a povazuji nas za burzousty:-)
Tot vse, co jsem chtela rict…. jo, fotky majestatnich And necekejte, neb mi umrel digital, ale spis jde o to, ze kdyz neni smog, tak je dabelsky zatazeno. A vypada to, dle predpovedi, ze bude stejne pocasi do meho odjezdu.
Zdar a silu!
Trcim ¨doma¨ u kamosky, s nabehem na chripku, tak mam cas vam poreferovat me prvotni (nejen ty) dojmy z Chile.
Je to jasny hned od prvniho vstupu na letiste v Santiagu-to, ze jste v uplne ¨jinem¨svete, nez v Peru, potazmo Iquitosu… Reklamy v anglictine, drahe obchody ve velkem mnozstvi… Verim, ze Lima je stejna, jen jsem nemela moznost to moc prozkoumat.
A trada na shuttle-tedy bus, ktery me odvazi na mnou zvolenou zastavku metra. Troska napeti, prece jenom se uz stmiva a ja nevidim, kde poradne jsem. Jedeme dobre pul hodiny, i dyl, dopravni zacpy davaji vedet, ze se blizim do megapolis (nevim, jestli 7mil.je mozno povazovat za megapolis?!:-). pri zastaveni na cervenou si stoupne mezi auta typek a zacne, treba, znoglovat, nebo polikat ohen. a potom obchazi ridice a ceka, kdo mu za sve predvedene umeni hodi do klobouku… prijemne zpestreni cekani:-).
Konecna zastavka Los Heroes a teprve ted zacne sranda, mistni metro. vybavena mapou jdu koupit listek, pani je zmatena (stejne jako ja:-), a proto se me ujima zdejsi omladina-typek se zelenyma vlasama-kupuje mi listek a ukazuje, kterym smerem se mam vydat. Asi se nemohl divat na mou ztracenou tvar:-).
ok, Los Heroes, potrebuju na Baquedano a pak 1 zastavka…. Baquedano, jupi, uz jen1 zastavka. to jsem ovsem netusila, ze Baquedano je neco jako Mustek v PRaze, a proto se mi dari az napotreti chytit vlak, ktery v Bellas Artes zastavuje. Pendluju teda 2krat jak blbec sem a tam… Konecne, trada z metra a presne naproti vystupu muj hostel. Check-in, sprcha, internet, spanek. Mezitim telefonat s Piou, v kolik a kde se zitra potkame.
Pominu-li fakt, ze jsem se nevyspala, jelikoz na patre delali nejaci zahranicnaci brutaaaalni bordylek, tak cekam na Piu. 12.a je tu!!! Objeti, vic nez 3 roky jsme se nevidely-wow, vypada dobre:-)).
Sedame do auta a prvni zmena-zadne Valparaiso, pocasi je tam pry jeden velky dest, takze program nahrazen prochazkou po Santiagu. Rozhodne svezi mesto. Pak ukazu fotky, ted mam notebook mrtvy, takze az v Iquitosu (jine zasuvky). Jine, Santiago je proste jine. Urcity evropsky nadech urcite ma, ale dostava me spis ten vyhled na majestatni Andy se zasnezenyma vrcholkama… UZASNY!! vpodstate je mezi nimi jako kdyby obejmuto, chraneno… Trosku tomu sice ubira pritomnost smogu, ale to se da asi cekat…. Centrum je docela prehledne, neprijde mi, ze by se mel clovek ztratit. Mistni trh se stoly pretykajicimi ruznyma morskyma potvorama a vsechno absolutne ceerstve… hm…. Fotky napovi vic, nez tisic slov.
Vecer na vinko, s kamaradem Pii, Cinto-malir, bohem, vzal nas do sveho atelieru. Konecne meli moznost ochutnat nasi slivovici, kterou jsem jako (pozadovany) dar dovezla. nooo, nebudu tady rozepisovat to, ze jim nechutlna,a pripadala jim DESNE silna a jeste vcera (den pote) mi Pia tvrdila, ze ji citi!!!! Tak Jihoamericani asi zadni notori nebudou:-). Ja, na oplatku, ochutnala mistni palenku Pinco, s kolou, dala se…
Abyste ziskali trosku komplexnejsi pohled na zivot v Chile, tak pro extremne zvidave-napriklad najem, mesicni, v centru S.je kolem 300 000 chilskych pesos, coz je 12 000Kc(byl to byt o rozloze cca 50 metru ctverecnich u metra). Hodne vas determinuje kvalita VS (pookud ji udelate a dostanete se na ni) s ohledem na vase budouci ohodnoceni. Pia studovala Universidad de Chile, inzenyrku a nastupovala za 20 000Kc. Ted dela MBA, aby jeji cena na trhu jeste stoupla. Kafe v kavarne kolem 2000 pesos=pres 60 Kc. rekla bych, ze naklady na zivot jsou srovnatelne s CR, mozna s Prahou. nevim, jak je to na venkove, predpokladam, ze je to jiny svet…jako u nas.
Ovsem opet-rodice Pii laskavi, mamca je zlata, mluvi na me jak na postizenou, pac Chilane, oproti Peruancum mluvi o HODNE rychleji!! Znatelny rozdil… Rekla bych z blata do louze, takze Dagmar, muze-li (a s P.muze), voli anglictinu jako dorozumivaci jazyk. No, navrat do I.bude kruty….
Tak tot asi vse. pripadne dotazy rada zodpovim. Priste asi napisu az z me domoviny. A vsem se omlouvam, pisu-li moc chaoticky, ale clovek, jak je toho moc na vstrebavani, nema cas si vsechno radne usporadat. tak doufam, ze me aspon castecne chapete!!
Zatial
Je to jasny hned od prvniho vstupu na letiste v Santiagu-to, ze jste v uplne ¨jinem¨svete, nez v Peru, potazmo Iquitosu… Reklamy v anglictine, drahe obchody ve velkem mnozstvi… Verim, ze Lima je stejna, jen jsem nemela moznost to moc prozkoumat.
A trada na shuttle-tedy bus, ktery me odvazi na mnou zvolenou zastavku metra. Troska napeti, prece jenom se uz stmiva a ja nevidim, kde poradne jsem. Jedeme dobre pul hodiny, i dyl, dopravni zacpy davaji vedet, ze se blizim do megapolis (nevim, jestli 7mil.je mozno povazovat za megapolis?!:-). pri zastaveni na cervenou si stoupne mezi auta typek a zacne, treba, znoglovat, nebo polikat ohen. a potom obchazi ridice a ceka, kdo mu za sve predvedene umeni hodi do klobouku… prijemne zpestreni cekani:-).
Konecna zastavka Los Heroes a teprve ted zacne sranda, mistni metro. vybavena mapou jdu koupit listek, pani je zmatena (stejne jako ja:-), a proto se me ujima zdejsi omladina-typek se zelenyma vlasama-kupuje mi listek a ukazuje, kterym smerem se mam vydat. Asi se nemohl divat na mou ztracenou tvar:-).
ok, Los Heroes, potrebuju na Baquedano a pak 1 zastavka…. Baquedano, jupi, uz jen1 zastavka. to jsem ovsem netusila, ze Baquedano je neco jako Mustek v PRaze, a proto se mi dari az napotreti chytit vlak, ktery v Bellas Artes zastavuje. Pendluju teda 2krat jak blbec sem a tam… Konecne, trada z metra a presne naproti vystupu muj hostel. Check-in, sprcha, internet, spanek. Mezitim telefonat s Piou, v kolik a kde se zitra potkame.
Pominu-li fakt, ze jsem se nevyspala, jelikoz na patre delali nejaci zahranicnaci brutaaaalni bordylek, tak cekam na Piu. 12.a je tu!!! Objeti, vic nez 3 roky jsme se nevidely-wow, vypada dobre:-)).
Sedame do auta a prvni zmena-zadne Valparaiso, pocasi je tam pry jeden velky dest, takze program nahrazen prochazkou po Santiagu. Rozhodne svezi mesto. Pak ukazu fotky, ted mam notebook mrtvy, takze az v Iquitosu (jine zasuvky). Jine, Santiago je proste jine. Urcity evropsky nadech urcite ma, ale dostava me spis ten vyhled na majestatni Andy se zasnezenyma vrcholkama… UZASNY!! vpodstate je mezi nimi jako kdyby obejmuto, chraneno… Trosku tomu sice ubira pritomnost smogu, ale to se da asi cekat…. Centrum je docela prehledne, neprijde mi, ze by se mel clovek ztratit. Mistni trh se stoly pretykajicimi ruznyma morskyma potvorama a vsechno absolutne ceerstve… hm…. Fotky napovi vic, nez tisic slov.
Vecer na vinko, s kamaradem Pii, Cinto-malir, bohem, vzal nas do sveho atelieru. Konecne meli moznost ochutnat nasi slivovici, kterou jsem jako (pozadovany) dar dovezla. nooo, nebudu tady rozepisovat to, ze jim nechutlna,a pripadala jim DESNE silna a jeste vcera (den pote) mi Pia tvrdila, ze ji citi!!!! Tak Jihoamericani asi zadni notori nebudou:-). Ja, na oplatku, ochutnala mistni palenku Pinco, s kolou, dala se…
Abyste ziskali trosku komplexnejsi pohled na zivot v Chile, tak pro extremne zvidave-napriklad najem, mesicni, v centru S.je kolem 300 000 chilskych pesos, coz je 12 000Kc(byl to byt o rozloze cca 50 metru ctverecnich u metra). Hodne vas determinuje kvalita VS (pookud ji udelate a dostanete se na ni) s ohledem na vase budouci ohodnoceni. Pia studovala Universidad de Chile, inzenyrku a nastupovala za 20 000Kc. Ted dela MBA, aby jeji cena na trhu jeste stoupla. Kafe v kavarne kolem 2000 pesos=pres 60 Kc. rekla bych, ze naklady na zivot jsou srovnatelne s CR, mozna s Prahou. nevim, jak je to na venkove, predpokladam, ze je to jiny svet…jako u nas.
Ovsem opet-rodice Pii laskavi, mamca je zlata, mluvi na me jak na postizenou, pac Chilane, oproti Peruancum mluvi o HODNE rychleji!! Znatelny rozdil… Rekla bych z blata do louze, takze Dagmar, muze-li (a s P.muze), voli anglictinu jako dorozumivaci jazyk. No, navrat do I.bude kruty….
Tak tot asi vse. pripadne dotazy rada zodpovim. Priste asi napisu az z me domoviny. A vsem se omlouvam, pisu-li moc chaoticky, ale clovek, jak je toho moc na vstrebavani, nema cas si vsechno radne usporadat. tak doufam, ze me aspon castecne chapete!!
Zatial
No, s ohledem, ze cekam na svou milovanou chilskou kamosku, nez me vyzvedne a jedeme smer Valparaiso, tak par vet k blizsimu pochopeni mistnich.
Zarnym prikladem je vcerejsi cekani ve fronte na letisti na odbaveni. Clovek stoji, fronta jak neco, pred vama typek, jez vam je (mne:) vyskove tak po celo a porad horlive telefonuje. to mi pripomina-telefonuji stylem, ze si davaji, kdyz mluvi, mikrofon k puse i s celym telefonem a pak opet k uchu:). Kouka po vas a vam JE jasny, ze je jen otazkou casu, nez se pokusi navazat plodny hovor…
Par minut a je to tady-”hrozna fronta, ze?”, zareaguju obligatnim “si” a vykouzlym priblbly usmev na tvari a uz se me “nepusti”. zaplava otazek, me strucne odpovedi-jen namatkou: odkud jsi, CR bylo CSR, ze (vzdelany Peruanec!:), proc jste se rozdelili, byli nejake problemy ( na tyto otazky nestaci ma skromna komunikacni schopnost ve spanine:), kam cestujes… Pokracovani v podobe, jsi prvni koho sem potkal z CR, jak se jmenujes. “Krasne jmeno!”:)
Na otazku proc je na check-in tak silena fronta odpovida, ze stojim i na odbaveni do Cuzca, kde se kona jihoamerickej kongres psychiatru. A za moment, kdyz prozradim, ze studuju medinu, uz me seznamuje s doktorama, stojicima ve fronte a rikajici, ze studuju medinu, v CSR:). Ukazujice dalsi jemu zname lidi, s hrdosti v hlase oznamuje, ze je farmaceuticky dealer, nabizi antidepresiva a cpe mi do ruky svou vizitku!:) Trikrat zduraznuje, ze se mu MAM, jakmile budu v Lime, ozvat, ze mi uvari (rad totiz vari) a ukaze Limu:). Vizitku mam, ale email ode me necekejte!:)
Odpocitavam, kdy se uz pujdu odbavit, nejak nejsem v komunikacni nalade, i kdyz typek (ano, jeho jmeno me nezajimalo, ale pro jistotu se muzu kouknout na vizitku, ze:) by si chtel povidat porad. ufff, konecne rada na nem, rikam “adios”, nezbytny (a v jeho podani trosku slizsky) polibek na tvar a snad uz nikdy vice.. i kdyz clovek nikdy nevi. Kdybych byla tak odtazita (i kdyz on si toho ocividne nevsiml) i na Piu, tak dnes nejsem v Santiagu a necekam, az me vyzvedne a vyrazime.
Jihoamericani proste JSOU totalne pratelsti, hrdi na sve zeme a kdykoli muzou, tak nezistne pomuzou:).
Hawk!
Zarnym prikladem je vcerejsi cekani ve fronte na letisti na odbaveni. Clovek stoji, fronta jak neco, pred vama typek, jez vam je (mne:) vyskove tak po celo a porad horlive telefonuje. to mi pripomina-telefonuji stylem, ze si davaji, kdyz mluvi, mikrofon k puse i s celym telefonem a pak opet k uchu:). Kouka po vas a vam JE jasny, ze je jen otazkou casu, nez se pokusi navazat plodny hovor…
Par minut a je to tady-”hrozna fronta, ze?”, zareaguju obligatnim “si” a vykouzlym priblbly usmev na tvari a uz se me “nepusti”. zaplava otazek, me strucne odpovedi-jen namatkou: odkud jsi, CR bylo CSR, ze (vzdelany Peruanec!:), proc jste se rozdelili, byli nejake problemy ( na tyto otazky nestaci ma skromna komunikacni schopnost ve spanine:), kam cestujes… Pokracovani v podobe, jsi prvni koho sem potkal z CR, jak se jmenujes. “Krasne jmeno!”:)
Na otazku proc je na check-in tak silena fronta odpovida, ze stojim i na odbaveni do Cuzca, kde se kona jihoamerickej kongres psychiatru. A za moment, kdyz prozradim, ze studuju medinu, uz me seznamuje s doktorama, stojicima ve fronte a rikajici, ze studuju medinu, v CSR:). Ukazujice dalsi jemu zname lidi, s hrdosti v hlase oznamuje, ze je farmaceuticky dealer, nabizi antidepresiva a cpe mi do ruky svou vizitku!:) Trikrat zduraznuje, ze se mu MAM, jakmile budu v Lime, ozvat, ze mi uvari (rad totiz vari) a ukaze Limu:). Vizitku mam, ale email ode me necekejte!:)
Odpocitavam, kdy se uz pujdu odbavit, nejak nejsem v komunikacni nalade, i kdyz typek (ano, jeho jmeno me nezajimalo, ale pro jistotu se muzu kouknout na vizitku, ze:) by si chtel povidat porad. ufff, konecne rada na nem, rikam “adios”, nezbytny (a v jeho podani trosku slizsky) polibek na tvar a snad uz nikdy vice.. i kdyz clovek nikdy nevi. Kdybych byla tak odtazita (i kdyz on si toho ocividne nevsiml) i na Piu, tak dnes nejsem v Santiagu a necekam, az me vyzvedne a vyrazime.
Jihoamericani proste JSOU totalne pratelsti, hrdi na sve zeme a kdykoli muzou, tak nezistne pomuzou:).
Hawk!
Thursday, November 4, 2010
Nauta
Odmena, vytrzeni z reality dneska, relaxace-i tak mnohoznacne se da nazvat nas vylet do Nauty.
Ale nejdriv se musim omluvit-mirne jsem vas matla s tim, ze z Iquitosu nevedou zadne cesty a nedostanete se nikam-nepouzijete-li letadlo ci lod. Pravda je takova, ze EXISTUJI mista, na ktera se muzete vypravit-a jednim z nich je i Nauta. Pristavni mestecko na rece Maraňon.
Uz mi tecou nervy, jsou 4 hodiny a meli jsme, dle oficialniho planu, vyrazit o pul 4. odpoledne. no, peruansky cas, na ktery se adaptovali Evropane (a jak snadno!). Nakonec zvedame pomyslne kotvy presne o hodinu pozdeji. Do pristavu Nanay, nalodujeme se na "nas" trajekt, ktery krom nas veze roztodivne veci-treba kupu zreziveleho zeleza vsech tvaru a (predeslych) vyuziti.
Kazdy, povinne, v batohu amacu=houpaci sit, jelikoz dnesni noc hodlame stravit spankem nebo se alespon o nej pokusit, prave v ni! Nase mista jsou v nejvyssim patre trajektu, na strope tyce, na ktere se vesi vsechny site, zauujimame sve polohy. ja nakonec tesne u "okna". Nase patro je otevrene, vpodstate jen strecha a u sten jsou lavecky a otevreny prostor oddelovany kovovymi konstrukcemi.
Nase pout ma trvat cca 10 hodin, zadny shon, pekne v poklidu. Brzy se stmiva, kecame, idylu poklidne plavby kazi televize, ktera rve na cele patro a mistni ji, s lhostejnou tvari, sleduji. Ocividne jsou zvykli takto cestovat, neni to pro ne, narozdil od nas, zadny zazitek. Ve 4 hodiny rano budicek! Radej vsichni ulehame brzo.
Nemuzu se uvelebit, mackam k sobe pouzdro se zrcadlovkou a penezenkou, prece jenom, clovek nemuze verit vsem:-). bojim se otocit, abych neprepadla pres palubu-ma amaca je nebezpecne blizko volnemu prostoru. Zacina se ochlazovat, prioblikam se-jisti to ponozky, dlouhe kalhoty, tricko a mikina. Takhle navlecena jsem snad jeste za uplnyule 2,5mesice nebyla! S pribyvajici hodinou se to ale zacina zhorsovat. Klepu kosu. Vzduch se neuveritelne ochladil, neverila bych tomu, ze je to mozne... Od promrznuti me zachrnuje Irene, ktera sundava plachtu, jez zakryva okna. Hned je o neco tepleji, ale zadna slava. Moc toho nenaspim..
Otviram oci, blizi se 5.hodina! zaspali jsme snad?? Tady se nikdo neobtezuje hlasit zastavky, i kdyz behem noci jich nekolik bylo. Nikoli, Nauta bude za dalsi 2hodiny!:-) Hm, peruansky cas..... Sedam na lavecku a probiram se. Cerstvy ranni vzduch, NEUVERITELNE ticho. Vsude kolem. Plujeme podel brehu, mam pocit, ze staci natahnout ruku, abych se ho dotkla. Vychod slunce na Amazonce! Nachazim se na miste s nejvetsi biodiverzitou na svete. chce se mi zarvat "JSEM tady!" NEuveritelne, cas a misto idealni k premysleni. Ja mam ale hlavu absolutne prazdnou, bez jedine myslenky. Nechavam ji vyplou. Obcas prohodim par slov, ale jinak se nechavam unaset.... Plavbou, zivotem, okolnim klidem. Clovek ziskava pocit absolutni vnitrni vyrovnanosti! Myslim, ze to citim vsichni stejne....
Nauta, blizime se. Zdravi nas domy podobne tem v Iquitosu, vpodstate je to Iquitos 2, neusporadane ulice, motokary, spina, davy lidi.... Po pruzkumu Nauty pokracujeme, tentokrat barkou, smer soutok rek Maraňon a Ucayali, na misto, kde se rodi Amazonka, nejmocnejsi reka na svete. Pote pokracujeme k rozhledne, ktera byla vybudovana mistni komunitou, castecne z vlastnich zdroju, castecne s prispenim per.vlady. Nas pruvodce nam porad dokola opakuje, ze to, po cem se ted prochazime, je v obdobi destu=prosinec, leden, unor, zalito vodou. Ze ma reka na sirku pres 3km!
Rozhledna, male rozcarovani nad tim, ze za nas chteji, za hlavu, vymamit 10 solu (=70Kc). Clovek trosku ziskava pocit, ze se stava dojnou kravou! Chapeme, ze jsou chudi, tohle je ale oskubavani... Nakonec cenu umluvime na polovic... Vyhled krasny. Az ted clovek muze posoudit ty zminene 3 kilometry, z ptaci perspektivy. Zelen, yuca, palmy, divocina. Tam nekde JE opravdova Amazonie, panenska priroda. Ovsem pruvodce, chlapik cca 55lety, nas vyvadi z omylu-petrolejarske spolecnosti, ktere tu tezi, znecistili reku tak, ze neni mozne rybarit. Tim padem se mistni komunity musi prizpusobit a zacit se zemedelstvim, na ktere neni zdejsi puda vubec pripravena. Zbyva uz jen par lagun, kde je mozna ryby lovit bez toho, aniz by do sebe clovek dostaval radnou davku jedu. Vlada chce stavet dalsi silnice, protinat jimi tuhle zelen, predelovat ji a narusovat tak krehkou rovnovahu. I tohle s nami resi. Zivot se meni, ale rozhodne ne k lepsimu. Zdejsi touzi zit v blizskti s prirodou...
Loucime se v kapkach deste, dalsi z mnoha bleskovych destu, ktere jsou tu normalni. za chvilku je po vsem. Vracime se do Nauty, unaveni. Pospavame. Ja sleduju okoli, zrak se nemuze jaksi nabazit a hlavne to ticho....
Cestu zpet do Iquitosu (z Nauty) volime jiz "civilizovanejsim" zpusobem a to autobusem. Na to, ze bus neni zastavkovym, ziskava zpozdeni hodinu a je precpany lidmi, kteri v prubehu cesty pristupuji. Zastavuje se vsude, u kazde vetsi hroudy u silnice. Krajina, ktera ubiha pred ocima mi pripomina tu, ktera je na Zelandu. Taky takova zelen, clenitost, nebe.... Stmiva se, prichazi bourka. Skoro celou cestu na provazeji blesky, ale takove, ktere jsem v zivote nevidela! V te dokonale tme rozehravaji hru svetel a jsou neuveritelne impozantni. Svezi vecerni vzduch vnika okynkem do autobusu a ja ho nasavam. Citim se svobodna,bezstarostna-tezko se to uchopuje, ten pocit. Myslim, ze tenhle vylet si budu pamatovat hodne dlouho...
Ale nejdriv se musim omluvit-mirne jsem vas matla s tim, ze z Iquitosu nevedou zadne cesty a nedostanete se nikam-nepouzijete-li letadlo ci lod. Pravda je takova, ze EXISTUJI mista, na ktera se muzete vypravit-a jednim z nich je i Nauta. Pristavni mestecko na rece Maraňon.
Uz mi tecou nervy, jsou 4 hodiny a meli jsme, dle oficialniho planu, vyrazit o pul 4. odpoledne. no, peruansky cas, na ktery se adaptovali Evropane (a jak snadno!). Nakonec zvedame pomyslne kotvy presne o hodinu pozdeji. Do pristavu Nanay, nalodujeme se na "nas" trajekt, ktery krom nas veze roztodivne veci-treba kupu zreziveleho zeleza vsech tvaru a (predeslych) vyuziti.
Kazdy, povinne, v batohu amacu=houpaci sit, jelikoz dnesni noc hodlame stravit spankem nebo se alespon o nej pokusit, prave v ni! Nase mista jsou v nejvyssim patre trajektu, na strope tyce, na ktere se vesi vsechny site, zauujimame sve polohy. ja nakonec tesne u "okna". Nase patro je otevrene, vpodstate jen strecha a u sten jsou lavecky a otevreny prostor oddelovany kovovymi konstrukcemi.
Nase pout ma trvat cca 10 hodin, zadny shon, pekne v poklidu. Brzy se stmiva, kecame, idylu poklidne plavby kazi televize, ktera rve na cele patro a mistni ji, s lhostejnou tvari, sleduji. Ocividne jsou zvykli takto cestovat, neni to pro ne, narozdil od nas, zadny zazitek. Ve 4 hodiny rano budicek! Radej vsichni ulehame brzo.
Nemuzu se uvelebit, mackam k sobe pouzdro se zrcadlovkou a penezenkou, prece jenom, clovek nemuze verit vsem:-). bojim se otocit, abych neprepadla pres palubu-ma amaca je nebezpecne blizko volnemu prostoru. Zacina se ochlazovat, prioblikam se-jisti to ponozky, dlouhe kalhoty, tricko a mikina. Takhle navlecena jsem snad jeste za uplnyule 2,5mesice nebyla! S pribyvajici hodinou se to ale zacina zhorsovat. Klepu kosu. Vzduch se neuveritelne ochladil, neverila bych tomu, ze je to mozne... Od promrznuti me zachrnuje Irene, ktera sundava plachtu, jez zakryva okna. Hned je o neco tepleji, ale zadna slava. Moc toho nenaspim..
Otviram oci, blizi se 5.hodina! zaspali jsme snad?? Tady se nikdo neobtezuje hlasit zastavky, i kdyz behem noci jich nekolik bylo. Nikoli, Nauta bude za dalsi 2hodiny!:-) Hm, peruansky cas..... Sedam na lavecku a probiram se. Cerstvy ranni vzduch, NEUVERITELNE ticho. Vsude kolem. Plujeme podel brehu, mam pocit, ze staci natahnout ruku, abych se ho dotkla. Vychod slunce na Amazonce! Nachazim se na miste s nejvetsi biodiverzitou na svete. chce se mi zarvat "JSEM tady!" NEuveritelne, cas a misto idealni k premysleni. Ja mam ale hlavu absolutne prazdnou, bez jedine myslenky. Nechavam ji vyplou. Obcas prohodim par slov, ale jinak se nechavam unaset.... Plavbou, zivotem, okolnim klidem. Clovek ziskava pocit absolutni vnitrni vyrovnanosti! Myslim, ze to citim vsichni stejne....
Nauta, blizime se. Zdravi nas domy podobne tem v Iquitosu, vpodstate je to Iquitos 2, neusporadane ulice, motokary, spina, davy lidi.... Po pruzkumu Nauty pokracujeme, tentokrat barkou, smer soutok rek Maraňon a Ucayali, na misto, kde se rodi Amazonka, nejmocnejsi reka na svete. Pote pokracujeme k rozhledne, ktera byla vybudovana mistni komunitou, castecne z vlastnich zdroju, castecne s prispenim per.vlady. Nas pruvodce nam porad dokola opakuje, ze to, po cem se ted prochazime, je v obdobi destu=prosinec, leden, unor, zalito vodou. Ze ma reka na sirku pres 3km!
Rozhledna, male rozcarovani nad tim, ze za nas chteji, za hlavu, vymamit 10 solu (=70Kc). Clovek trosku ziskava pocit, ze se stava dojnou kravou! Chapeme, ze jsou chudi, tohle je ale oskubavani... Nakonec cenu umluvime na polovic... Vyhled krasny. Az ted clovek muze posoudit ty zminene 3 kilometry, z ptaci perspektivy. Zelen, yuca, palmy, divocina. Tam nekde JE opravdova Amazonie, panenska priroda. Ovsem pruvodce, chlapik cca 55lety, nas vyvadi z omylu-petrolejarske spolecnosti, ktere tu tezi, znecistili reku tak, ze neni mozne rybarit. Tim padem se mistni komunity musi prizpusobit a zacit se zemedelstvim, na ktere neni zdejsi puda vubec pripravena. Zbyva uz jen par lagun, kde je mozna ryby lovit bez toho, aniz by do sebe clovek dostaval radnou davku jedu. Vlada chce stavet dalsi silnice, protinat jimi tuhle zelen, predelovat ji a narusovat tak krehkou rovnovahu. I tohle s nami resi. Zivot se meni, ale rozhodne ne k lepsimu. Zdejsi touzi zit v blizskti s prirodou...
Loucime se v kapkach deste, dalsi z mnoha bleskovych destu, ktere jsou tu normalni. za chvilku je po vsem. Vracime se do Nauty, unaveni. Pospavame. Ja sleduju okoli, zrak se nemuze jaksi nabazit a hlavne to ticho....
Cestu zpet do Iquitosu (z Nauty) volime jiz "civilizovanejsim" zpusobem a to autobusem. Na to, ze bus neni zastavkovym, ziskava zpozdeni hodinu a je precpany lidmi, kteri v prubehu cesty pristupuji. Zastavuje se vsude, u kazde vetsi hroudy u silnice. Krajina, ktera ubiha pred ocima mi pripomina tu, ktera je na Zelandu. Taky takova zelen, clenitost, nebe.... Stmiva se, prichazi bourka. Skoro celou cestu na provazeji blesky, ale takove, ktere jsem v zivote nevidela! V te dokonale tme rozehravaji hru svetel a jsou neuveritelne impozantni. Svezi vecerni vzduch vnika okynkem do autobusu a ja ho nasavam. Citim se svobodna,bezstarostna-tezko se to uchopuje, ten pocit. Myslim, ze tenhle vylet si budu pamatovat hodne dlouho...
Subscribe to:
Posts (Atom)